sobota 3. března 2018

Vztahy dnešní doby: Polyamorie, kamarádi s výhodami a single život


Když se dívám na vztahy dnešní doby, upadám do určité skepse. Začínají mě unavovat lidé, kteří mi tvrdí, jak těžké je najít ten správný protějšek pro fungující vztah, a stejně tak mě unavují lidé, kteří tvrdí, že žádný vztah nechtějí, ale přitom jim je v očích vidět akorát zoufalství. Vidím to asi takhle – ne všichni, kdo jsou ve vztahu, jsou zamilovaní, a ne všichni, kdo jsou single, jsou osamělí. Proč je tedy dnešní doba na vztahy tak složitá a proč tolik vztahů nefunguje?

Doba se mění?


Slýchávám různé důvody, proč je podle některých těžké mít plnohodnotný vztah. Může to být všemi těmi sociálními sítěmi, kdy se všichni vzájemně stalkujeme a vadí nám špatně stisknutý like? Je to proto, že žijeme v době, kdy muži chtějí jen sex a ženy peníze? Je to kvůli době, kde už se považují konzervativní hodnoty za zastaralé? Na každou z těchto otázek bych odpověděl: jistě že ne! Ať si je doba jakákoliv, nemá vliv na to, jak budujeme své vztahy.

To, co v dnešní době funguje jako výmluvy, může být také z jiného úhlu považováno za nesporné výhody. Kdy jindy jsme mohli být jeden druhému tak blízko, být v kontaktu, lehce se seznámit? 
Přílišná možnost komunikace není na škodu, na škodu je, když se musíme navzájem neustále kontrolovat. Problém není v tom, že podvádíme, ale že se cítíme ve vztahu nesvobodní. Není problém milovat, ale chtít někoho vlastnit, ovládat a manipulovat s ním. A vztahy končí ve chvíli, kdy se nám to vymyká z kontroly.

Začíná se rodit generace citově otupělých?


Když to tak sleduji, myslím, že všechno chceme okamžitě, bez problémů a aby to bylo jen podle nás. Proč by to taky tak být nemuselo, že? V dnešní době není divné, když si někdo užívá do pětatřiceti, kdežto dříve by se na někoho takového lidé dívali skrz prsty. Na všechno máme dost času, a především na to, abychom kašlali na to, jak se vztahy budují tak, aby fungovaly. Všechno je nahraditelné, variabilní, nestálé a přizpůsobivé. Ale když pak dojde na to, že chceme něco víc, zjistíme, že slogan "na vše času dost" je poměrně klamavý.

Citová otupělost dnešní mladé generace, kterou sleduji kolem sebe, se projevuje především v neustálém střídání sexuálních partnerů. Lidé chtějí hned na začátku dokonalost, která se ovšem po pár týdnech vytrácí, místo aby se budovala. A nakonec dávají přednost online životu než fyzickému kontaktu, protože online to vždy vypadá lépe skrze všechny filtry a možnosti.

Žádný vztah není ideální, ale to neznamená, že je třeba jej ukončit a hledat vztah nový.

Mladí lidé, kteří jsou neschopní budovat vztah, pak přistupují na kompromisy, jakými jsou třeba kamarádi s výhodami. Dneska už se běžně rozdělují city a sex, proto když se někdo neváže, nikdo jej vlastně nemůže soudit za to, že si užívá. Problém podle mého nastává v oné citové otupělosti, kdy lidé ztrácí úctu ke svému tělu jako k něčemu zcela jedinečnému, a nabízí ho, kde se dá, aby získali to, co chtějí. Opravdu byste dokázali věřit někomu, kdo spí se svými kamarády nebo kamarádkami? Vložili byste důvěru někomu, pro koho můžete být jen dalším číslem v řadě? A chcete být člověkem, ke kterému musí být těžké budovat důvěru?

Je jednoduché mít sex, když zapnete seznamku. Je jednoduché nevázat se. Je jednoduché rozhodnout se, zda se s někým sblížíte teprve poté, co vás sexuálně oslní. Je jednoduché mít okamžitou rozkoš. A po tomhle všem je už složitější hledat skutečně hodnotné vztahy kvůli oné citové otupělosti.

Možná tu až příliš moralizuju, ale zamyslete se nad tím, co to znamená být jen běžnou metou, přes kterou někdo přelítne, a co znamená být pro někoho cílem. Být single může být fajn, když nemáte žádné starosti, ale chcete nemít starosti celý život? Myslím tím: Chcete nemít starosti o nikoho celý život? Nejsnazší řešení totiž není vždy to nejlepší. Třeba jen stačí hledat někoho, kdo potrhané oblečení zašívá, místo aby si hned kupoval nové.

Důvody, proč dnešní vztahy vypadají tak, jak vypadají


Už jsem se kdysi zamýšlel nad tím, proč dnešní vztahy nefungují, proto se k tomuto tématu nebudu vracet. Rád bych se ale ještě zamyslel nad tím, proč dnes vůbec vznikají trendy jako polyamorie (láska k více lidem), kamarádi s výhodami, volné vztahy, polygamie, sex bez závazku na jednu noc...
  • Nejsme připravení – Někteří lidé říkají, jak moc si přejí konečně pořádný vztah, ale vůbec si neuvědomují, že na něj nejsou připravení. Že se vztahem člověk musí zahodit své pohodlí, nejsou ochotni nic obětovat, nikomu se přizpůsobovat, nechtějí žádné kompromisy. Prostě žijí v té naivní bublině hollywoodských filmů, že přijde ten pravý protějšek a šmitec.
  • Chceme všechno hned – Sem patří všechny ty lásky na první pohled, které se ovšem po chvíli vytratí. Nevytváříme nové vzpomínky, jen jdeme vedle sebe. Nechceme někoho na celý život, ale jen někoho, kdo udělá záplatu v naší přítomnosti. Vlastně ani nemáme čas na budování, protože máme spoustu důležitějších materiálních cílů. Chceme se okamžitě uspokojit.
  • Nevážíme si toho, co máme – Díváme se na sousedův trávník, který je vždy zelenější. Nezaměřujeme se na vztah, ale na to, co je mimo něj. Vyměníme posezení s jedním přítelem za party se spoustou známých. Všechny dokážeme nahradit, ale těžko dokážeme někomu vměstnat místo v celém našem životě.
Je tak jednoduché propadnout tomuhle všemu. Nemuset se připravovat, žádat všechno hned a vyměnit to, co se nám zrovna nelíbí, místo abychom to opravili. Žijeme v té nejpohodlnější době, kde se nemusíme snažit a kde nemusíme přijímat rizika. Zároveň ale v době, kde se bojíme někoho milovat, někomu se zavázat, riskovat bolest. 

Když se nám něco nelíbí, jednoduše utečeme. Kdo ovšem utíká od problému, stejně se s ním jednou či později znovu setká. 
Dneska je in být mimo sociální normy, být nekonformní, být hipster, jít za dobrodružstvími a nedívat se kolem sebe, až se mi z toho dělá poněkud nevolno. Jsou to všechno pózy, které opovrhují hodnotami jako stálost nebo pravá láska, hlavně aby byli všichni na svém bezpečném písečku a nikoho k sobě nepouštěli, pokud nenabízí cokoliv jiného než potěšení.

Jak jsem psal na začátku: začínají mě unavovat lidé, kteří tvrdí, jak těžké je najít ten správný protějšek pro fungující vztah, protože většina těchto lidí žije pouze s ideálem toho, co to vztah je. Tyhle výmluvy jsou akorát předávání odpovědnosti na druhé – oni nesplnili má očekávání, oni mi ublížili, oni nevědí, co chtějí... ale jde také o to, že my sami si vybíráme, kdo jsou "oni" a jak se k nim zachováme, co pro ně uděláme, jak s nimi komunikujeme, co s nimi budujeme nebo jak moc si jich vážíme.

Jak bych si přál, aby to bylo


Nejsem žádný odborník přes vztahy a myslím si, že se za něj nemůže považovat ani sebešťastnější člověk. Každý vztah je jiný a já nejsem natolik naivní, abych viděl ideál v tom, že všichni budeme monogamní a budeme se mít všichni rádi. Tímto článkem bych chtěl asi spíše apelovat na to, že i když je lhostejnost někdy jednodušší než snaha, nemusí se nakonec vyplatit. Že tu možná nejsme proto, abychom žili pohodlně, ale abychom ty vztahy opravdu budovaly. A že nejjednodušší cesty nejsou ty, které nám do života něco dají.

Vztahy jsou nesmírně důležité, všechno se kolem nich točí a na každém se dá najít něco negativního; nějaký důvod, proč by se ten vztah mohl rozpadnout, proč by to nemělo mít smysl. Smysl má především to, co nás dělá šťastnými, takže naplňuje-li nás volný vztah, promiskuita, single život, ať to tak zůstane. Jen ať mi pak nikdo takový, kdo se touto cestou rozhodne jít, nepovídá, jak je těžké v dnešní době vést normální vztahy. I ony jsou totiž součástí naší volby.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

12 komentářů:

  1. Osobně nemám ráda povzdechy na téma "ach ta dnešní doba". A možná jsem až moc skeptická, ale myslím si, že "nestálost" naší generace v kontrastu s předchozími není jen našimi (ne)kvalitami, ale taky dřívějšími možnostmi. Když se člověk ve dvaceti vdal a rozvod společnost silně kritizovala, nebylo asi tak snadné změnit partnera v případě, že člověk nebyl šťastný. Dnes, kdy je - jak píšeš - běžné "užívat si" do třiceti (a zrovna v tomhle nevidím ani stín čehokoliv špatného), je mnohem snazší změnit partnera, rozejít se, hledat a zkoušet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rád bych upřesnil, že také nesoudím, že jeden styl vztahů je horší nebo lepší, na konci píšu, ať každý dělá to, co ho dělá šťastným, byť třeba do padesáti. Stejně tak nezavrhuji možnosti měnit partnery, rozcházení apod., protože je pravda, že dříve spolu lidé zůstávali ze setrvačnosti, protože museli, aby udržovali svůj sociální statut nebo se na ně ostatní nedívali skrz prsty, což zní ještě děsivěji než být sám.
      Celý tento článek je směřován na ty, kteří si stěžují na nemožnost kvalitního vztahu v dnešní době. Dnešní generace je určitě nestálejší než ta předchozí – jednoduše proto, že může – ale nezávisí to tolik na době, na technologii, na trendech... závisí to jen na tom, jak k tomu lidé sami přistupují. Tradiční hodnoty se vytrácejí, nemusí to být vždy nutně zápor, ale chce-li někdo opravdu dlouhodobý vztah nejlépe s člověkem, o kterého se chce opřít po zbytek života, měl by o tom víc přemýšlet, chtít vztah budovat a srovnat si to víc v hlavě, než začne podléhat té jednoduché možnosti vyměnit, rozejít se, dokola zkoušet. Když už člověk nedokáže vybudovat kvalitní vztah ani po mnohých pokusech, asi je to jednoduše špatným přístupem ke vztahům obecně.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat
  2. Jsem rada, ze jsi to napsal tak, jak to citis, bez toho abys byl "korektni" a nekoho neurazil.

    Je mi 20+ a nikdy jsem nemela vztah. A myslim tim opravdu zadny vztah, nikdy to nedoslo ani k drzeni za ruku. Nefnukam a po nekolika spalenich uz nehledam. Nejsem introvert ani nemam psychickou poruchu. Jsem hezka holka se spoustu pratel, studujici, pracujici, varici... Samochvala smrdi, ja vim, ale vzdy me pokusy o navazani vztahu konci: "Ty jsi tak skvela... Kamaradka." Na one-night-stand se mam prilis rada, chci neco hlubsiho. Jednou jeden muz mel o mne zajem, ale ja k nemu vubec nic necitila a hlavne byl mym pravym opakem - zboznoval byt doma, u televize/PC...

    Donedavna jsem si moji neschopnost navazat vztah vycitala, nyni jsem to prijmula. Pragmaticky vzato, na svete je vice zen nez muzu, tak nejaka musi zustat sama a uz jsem si overila, ze muzi se skvelym charakterem a smyslem pro humor jsou uz rozebrani... A ja nejsem ten typ zeny, co prebere muze. Ani to neumim.

    Dekuji za zajimavy clanek!

    Iva

    PS. Seznamky nefunguji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo, na začátek bych rád řekl, že s Tvými pocity zcela soucítím. Já myslím, že to nejdůležitější je vědět, co člověk od vztahu opravdu chce a někdy je třeba skutečně čekat, i když je to pěkná otrava. Píšeš, že Ti je 20+, já našel svůj plnohodnotný vztah teprve ve třeťáku na vysoké, takže jsem byl oproti ostatním také takříkajíc pozadu a žádné zkušenosti jsem neměl, jen jsem byl možná moc zásadový. Myslím, že to ne vždy závisí na přitažlivosti, ale na tom, stejně jako píšeš, jak moc se má člověk rád. Já jsem třeba nedokázal žít s pocitem být s někým jen proto, abych s někým byl, nebo jen kvůli té fyzické přitažlivosti.
      U vás holek bych řekl – byť to bude zase trochu proti genderové korektnosti – že kluci si tyto věci uvědomují trochu později než holky, jsou to takové stereotypy, jak se vážou muži a jak ženy, které samozřejmě nemusí vždy platit. Za sebe bych ale řekl, že nikdy nemá smysl si něco v souvislosti s navazováním vztahu vyčítat, jednou se prostě objeví někdo, kdo si takových zásad opravdu váží. Já už podle toho komentáře soudím, že to tak bude. Kdybych měl použít trochu patosu, moje oblíbená písnIčka se jmenuje "True love will find you in the end". Byl jsem na tom stejně, jednoho dne se všechno změnilo, a já bych nic neměnil. Čekání a zásadovost někdy stojí za to, když si člověk nakonec uvědomuje, jak vzácné je najít někoho "kompatibilního", pro koho mělo smysl čekat. :-)
      Děkuji za upřimný komentář, zdraví Jerry!

      Vymazat
  3. Děkuji za článek. Tohle téma mi v poslední době hodně zaměstnává hlavu. Ne tedy vztahy partnerské, nýbrž se zamýšlím nad tím, jak dnes fungují přátelství. Ať už ale mluvíme o partnerství nebo přátelství, docházím k závěru, který je společným jmenovatelem obojího - Z lidí se vytrácí LIDSKOST. Nevím čemu přisuzovat vinu,(sociální sítě a jednoduchá dostupnost všeho a vždy?) ale říkám si, že je to tak pro lidi asi pohodlnější. Když vidím ve svém blízkém okolí rozvedené, pětatřicetileté svobodné (myšleno bez partnera) nebo zase žijící vedle sebe jen tak bez lásky, uvědomuji si, jak jsem šťastný, že mám i po sedmnácti letech stále chuť ten můj vztah budovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě mě napadlo, že onu významnost budování vztahů si možná někteří uvědomují až po čase, ostatně jako budování čehokoli jiného. Pamatuji si například sám sebe na základce nebo střední, kdy jsem opovrhoval různým učivem, a teď lituju, že jsem se víc nevzdělával (čistě sám pro sebe, ne pro známky) a že třeba neznám spoustu důležitých věcí, které už se ani na oborové VŠ neučí. Je to možná nepřesný příměr, ale vidím tam tu podobnost – lenost, pohodlí, které pak má ale své následky, což se musí dohánět (a je to těžší, protože starého psa se nové kousky učí hůř).
      Také se zamýšlím, v čem vlastně spočívá ona lidskost, zda je to v ohleduplnosti, respektu, čestnosti... i chybovat je lidské. No, koukám, že mi váš komentář trochu nasadil brouka do hlavy. Co se týká přátelských vztahů, plánuji tento týden vydat k tomuto tématu další článek.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat
  4. Taky se mi nelíbí promiskuita a odchod ze vztahu místo hledání řešení, nevídám to ale kolem sebe zase tak často. Na druhou stranu si myslím, že je skvělá, že v dnešní době si nemusíme brát svého prvního partnera, protože se stane nehoda a holka přece nemůže být svobodná matka. Získat zkušenost, vyzkoušet si pár vztahů, které sice budou bolet, ale pomůžou nám zjistit, co vlastně chceme, je podle mě důležité. Někdo to třeba ví už na začátku, já to nevěděla a musela jsem si několika vztahy projít, než jsem si ujasnila, co hledám a jaký pocit by to měl být.
    Ano, máme v dnešní době spoustu věcí kolem vztahů ulehčenou díky komunikačním technologiím, seznamkách, atd., na druhou stranu se ale ocitáme v situaci, v jaké generace a generace lidí před námi nebyli, v situaci, kdy jsme s partnerem neustále propojení přes mobil a sociální sítě a nemáme žádný precedent od prarodičů a rodičů, jak s tímhle pracovat. Naopak že "chlapi chtěji jen sex a ženy peníze" je velmi zjednodušující tvrzení, které podle mě nepatří jen do dnešní doby, tak je to po staletí.
    Lidé mají dnes určitě větší volnost v experimentování, poznávání a nabírání zkušeností, než se definitivně usadí, stejně tak je ale v pořádku se neusadit. Každý má možnost volby a na tom nevidím nic špatného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že sbírání zkušeností, je nezbytné, u vztahů to platí zejména. Ale stejně jako píšete – každý má možnost volby – i každý se může rozhodnout, jakým způsobem tyto zkušenosti bude nabírat. Řekl bych, že to často závisí na míře zodpovědnosti a sebeúcty.
      Jinak ohledně srovnávání s předešlou generací souhlasím, určitě to nelze generalizovat a říkat, zda je to teď lepší/horší, neboť taková technologie tu nikdy dříve nebyla. Už pak záleží na tom, zda je konkrétní člověk spíše konzervativec nebo "otevřenec" novým možnostem.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat
  5. Zajímavý článek. Mám pocit, že hodně dělá ta nepřipravenost na vztah. Jenže ono pak je problém, že ten jeden je ochotný se přizpůsobit, ale ono se dá přizpůsobit jen v určité míře. Pokud ten druhý chce, aby se partner přizpůsoboval neustále jen jemu a bylo vše po jeho a vlastně ho chce vlastnit, pak takový vztah nemůže fungovat. Každý potřebuje určitou dávku svobody, na své koníčky, na své přátele, na rodinu. A ono ve vtahu, kdy ten jeden chce toho druhého ovládat se žít nedá, proto jsem od bývalého odešla, potřebuji svobodu. A hlavně předtím jsem řešila, že jsme vztah chtěla, jen proto, že jsem nechtěla být sama, po tomto vztahu jsem si uvědomila, že nemá smysl nutně se hnát do vztahu, ale nechat tomu volný průběh a buď vztah mít budu nebo ne, ale po zkušenosti už nechci vztah za každou cenu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám, co bych dodal. Řekl bych, že takhle by to mělo být. Bohužel mi ještě stále přijde, že spousta lidí ved vztahy jen proto, aby vedly vztahy. Možná je to ze strachu být sám nebo ze zvyku, každopádně jsem zastánce převzetí odpovědnosti a stejně jak píšete, raději než ve špatném vztahu nebýt v žádném vztahu.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat
  6. Milé děti, musím Vás ujistit, že láska existuje.
    A dokonce existuje i láska na první pohled: např. já jsem se před více než 31 lety potkal s dívkou, s kterou jsme se okamžitě do sebe zamilovali. Ještě ten den, po pouhých pěti hodinách známosti, jsme spolu byli na lůžku. Za půl roku jsme měli svatbu. Dnes vidíme smysl našeho společného života ve vnoučatech a těšíme se, že nám budou ještě dále přibývat.
    Ale v určitém období cca od 19 let jsem byl také velmi nešťastný, že ji pořád nemohu najít...
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásný příběh, děkuji za sdílení. Zdraví Jerry! :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.