čtvrtek 29. března 2018

Co je talent a jak se pozná


Uvažovali jste někdy nad tím, jak vlastně vzniká talent? Říkám si, zda je to něco, co má člověk v sobě od narození, nebo jestli se nějak postupně buduje pomocí našich sociálních vazeb a prostředí, ve kterém se od dětství pohybujeme. Jak vlastně poznáme, že máme třeba talent na psaní, a proč ho někdo má, a druhý ne? Proč někdo svůj talent dokáže rozvíjet a někdo žije raději rutinním životem, aniž by dokázal něco výjimečného? Existují vůbec lidé bez talentu?

Talent podle psychologie


Moderní psychologie se na talent dívá jako na vysoce rozvinutý soubor schopností, které jsou předpokladem pro vynikající výsledky v konkrétním oboru, někdy se mu také říká projevené nadání. Nicméně to není všechno. Složky osobnosti, které jsou zodpovědné za to, jak dobří jsme, můžeme dělit ještě na vlohy a schopnosti.

V psychologii se vlohy označují za anatomicko-fyziologické zvláštnosti osobnosti, což znamená, že je to něco, co máme už vrozené, dané geneticky. Vlohy mohou ztížit nebo ulehčit osvojení nějaké dovednosti, ale neurčují absolutní směr, kterými se rozvinou. Rozvíjení pak závisí na naší rodině a prostředí, ve kterém vyrůstáme.
Kreativita – Jde o určitou tvořivost či produktivní styl myšlení, který se odráží v činnosti člověka. To, zda budete kreativní například ve psaní, vychází z vědomostí, intelektu, motivace, osobnosti a dalšího stylu myšlení, který nelze zcela přesně definovat.
Pokud se bavíme o našich schopnostech, liší se od vloh tím, že nejsou vrozené a získáváme je na základě učení a zdokonalování. Pro rozvoj určitých schopností je dle psychologické metodiky nutné podchytit naše vlohy a systematicky a intenzivně je procvičovat. Někdy můžeme své schopnosti nahradit, kompenzovat je jinými. Například slepí lidé mají vysoce vyvinutý sluch či hmat, více než průměrní jedinci.

Jak se pozná talent v praxi


Psychologické poučky jsou v tomhle podle mě někdy velice zavádějící. Nedokážou zcela vysvětlit, proč je který člověk obdařený určitou schopností. Skoro by se to dalo označit za záhadu, darem od nějakého Boha nebo určité vlastnosti, které nám jsou dány za účelem jejich naplnění. Rád věřím tomu, že každý má nějaký talent, jen je někdy obtížné ho skutečně najít anebo v něj uvěřit. Když ale zjistíme, v čem jsme dobří, dokáže to uspokojivě ukázat směr našeho života.

Nedokážu stále s jistotou říct, jestli mám nebo nemám talent na psaní. Je tolik faktorů, podle kterých se něco takového určuje. Možná to závisí na počtu čtenářů, na prodeji knih, na počtu ocenění... kdo to vlastně ví? Ze zkušeností na tomhle světě ale už mohu s jistotou říct, že když se snažíme nějaký talent rozvíjet, učit se a cvičit ho, vždycky se tím naše schopnost zlepší. Je naprosto znatelný rozdíl mezi tím, jak jsem psal dříve, a jak píšu po letech dalšího psaní.

Proto nerad slyším, když někdo říká, že je úspěch někoho jiného závislý jen na jeho talentu. Například když někdo umí zpívat. Tak rád bych chtěl umět zpívat a život se jako muzikant, ale vím, že hlasivky jsem minimálně necvičil a že můj zpěv zní jako skřehotání postřeleného jelena. Nicméně tohle není o tom, že se musíme někomu vyrovnávat. Naším cílem by mělo být hledat to, v čem jsme dobří my.

Každý člověk má v sobě něco, co by chtěl mít někdo jiný.

Talent se možná pozná jen podle toho, že máme takový pocit. Že se cítíme v něčem dobří nebo nás v tom utvrzují ostatní. Závisí to na naší spokojenosti i sebevědomí. Co je ten určující faktor, který vám řekne, že je někdo talentovaný? Možná je to o estetickém vnímání krásy, něčím vás daný člověk zaujme nebo ho začnete mít kvůli něčemu rádi.

Kdo je obyčejný, kdo je talentovaný


Troufám si tvrdit, že nic jako obyčejnost neexistuje. Že je to vždy na nás, zda budeme v něčem dobří, nebo se o to alespoň snažit, nebo zda se se svou "obyčejností" spokojíme. Podle toho, co rádi děláme nebo co bychom rádi chtěli dělat, si určujeme svůj směr našeho života. Vybíráme si lidi, místa i situace podle našich motivací, a jednou z nich je i rozvíjení našeho talentu.

Možná jste někdy přestali chtít malovat, protože vám vaše dílo někdo zkritizoval. Říkáte si, že nemáte dostatečný talent, nejste dostatečně dobří. Občas si to říkám také. Ale pak se zase zeptám: Co znamená být dostatečně dobrý a jaká jsou na to kritéria? Jsou to jen domněnky jiných lidí a společnosti. Někteří umělci tak vytvářeli svá díla navzdory společenskému (ne)uznání, a nakonec tak posunuli hranici toho, co je dobré, co je špatné – co vlastně znamená mít talent.

Mám takové zvláštní tušení, a je to jen můj názor, že si už před tím, než přijdeme na tenhle svět, vybíráme určité vlastnosti a schopnosti, se kterými sem přicházíme. Musíme pracovat s tím, co máme. Naučit se být šťastní se svým tzv. "starter packem", tedy balíčkem, který u sebe máme od samého začátku. Koho vlastně zajímá, zda má někdo talent? Kdo chce psát, ať píše.

Není ani nic špatného na tom, když se někdo spokojí s onou obyčejností. Je to naše volba, a nikdo nikdy neřekl, že žít obyčejný život je vlastně něco více než žít výjimečný život. Nepotřebujeme talent nebo realizovat vysoké ambice a požadavky k tomu, abychom byli šťastní. Nicméně i tak věřím tomu, že na každém se najde něco výjimečného, jen stačí poznávat a zkoušet.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

4 komentáře:

  1. Čím dál víc lidí říká, že talent je jen malá část, která se násobí vloženou dřinou. Házet předčasně flintu do žita je zbytečné .

    Příběhy z mlhy a éteru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tom určitě něco bude. Vlastně je asi jen něco málo horšího než nevyužitý potenciál, když se někdo vzdává například po první kritice. Na druhou stranu je to určitý test vůle, co jsme ochotní udělat pro to, abychom svůj talent vyšperkovali.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat
  2. Dobrý den... ono také můžeme říci, že talent je všude tam, kde se vystupující jedinec (či velká umělecká skupina) líbí většině přítomným (například v sále).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, tak to je zajímavé překlopení perspektivy, ale když nad tím uvažuji, je pravda, že společnost a okolí určuje, co je přijatelné a co stojí za obdiv. Navíc k tomu může svou úlohu sehrát davový efekt. Kromě toho je spousta doložených případů, kdy byli v minulosti někteří umělci zavrhování pro nedostatek talentu, ale vnímání jejich talentu se během času razantně změnilo – například u prokletých básníků, ale třeba i u našeho Karla Hynka Máchy. Jen se teď snažím vcítit do nějakého toho nepochopeného umělce, jaké to pro něj asi muselo být.
      Děkuji za příspěvek, zdraví Jerry! :)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.