úterý 16. ledna 2018

Jsem lychnobit aneb žiju lampičkovým životem


Co znamená, když je člověk lychnobit? V češtině, a možná ani v jiných jazycích, není tohle označení příliš frekventované, ale myslím, že by mohlo sedět na spoustu lidí, kteří se věnují umělecké nebo jakékoli jiné tvůrčí činnosti, na kterou ovšem nemají tolik času. Výraz pochází ze starořečtiny a je složeninou ze slov "lampa" (lúkhnos) a "život" (bios). Napadá vás pomocí těchto indicií, co by to mohlo znamenat?

Z anglického lychnobite


Jestliže je člověk lychnobit, znamená to, že na něčem obvykle pracuje během noci a pak pospává za bílého dne. Někdy se lidé dělí do kategorií jako ranní ptáčata nebo noční sovy. Být takovou noční sovou má určité výhody. Některé studie tvrdí, že během noci je lidská mysl nejvíce kreativní, zatímco nejméně tvůrčí je během odpoledne. Zdali se to zakládá na pravdě, netuším, ale mám bohaté zkušenosti s tím, že když se chystám jít spát, začne moje mysl vytvářet ty nejfantastičtější scénáře.

Jde právě o to noční ticho, které nám dává větší možnost nahlédnout do hlubin své mysli a představivosti. Zároveň v nočních hodinách rekapitulujeme obvykle to, co se nám stalo během dne, nebo se často vracíme do minulosti a vzpomínáme na to, co už tu dávno není, ale stále v nás podřimuje. V jednom článku už jsem psal, jak se může takové přemýšlení promítnout také do našich snů.

Co pro mě znamená být lychnobitem


Nemohu stoprocentně tvrdit, že žiju tímto "lampičkovým" životem, protože člověk se musí chtě nechtě přizpůsobovat životu za světla – je to zkrátka společenská norma, která nám obvykle říká, že ráno nebo během dne se chodí do práce či školy, a v noci je čas na odpočinek. Věřím ale tomu, že pro většinu tvůrčích procesů, zejména pro spisovatele, je zatmění pouhým začátkem velkých úvah.

Nemohu zobecňovat a říct, že všichni spisovatelé píšou přes den – to by nebyla pravda, protože vím o takových, co se probouzí brzy ráno a mají svůj psací plán. Je ovšem pravda, že na mě to platí zcela jednoznačně a věřím, že také u dalších náruživých pisálků. Všechny mé knihy vznikaly po nocích, stejně tak moje bakalářská a diplomová práce, a v neposlední řadě i články na zdejším blogu jsou výplodem mého nočního snažení. 

Píšu vám v 5 hodin ráno, co znamená být lychnobitem, a u toho si říkám, že je ten můj režim možná opravdu nekonvenční.

Být lychnobitem tak pro mě neznamená být pouhou noční sovou, která má problémy s insomnií (nespavostí), ale že mám na svém obvyklém denním programu dobu, kdy se zkrátka ponořím do jiného světa a znavím se tím natolik, že ten běžný svět lhostejně zaspávám. Ani bych se nezdráhal použít výraz meditace, protože navazovat spojení se svou myslí a představivostí je skutečně její určitá forma. Tedy v případě, že vaše mysl není příliš hlučná a zaneprázdněná tím, co se děje okolo ní.

Krásy noci


Cílem tohoto článku určitě není, abych vás přesvědčoval, že je dobré být lychnobitem. Naopak, asi to není cesta určená pro všechny a ne každému by něco takového vyhovovalo, a tak to má být. Spíš jsem vám chtěl trochu přiblížit svůj noční život, kterého se jednoduše nechci vzdát, i když by to možná bylo rozumné. Moje rozhodnutí ale často vyhrává cit, nikoliv rozum.

Nespat přes noc se může stát vaší závislostí, která ovšem nemusí být nutným zlem. Věřte mi, nebo ne, ten noční klid je léčivý. A nejkrásnější je, když ho můžete strávit pod hvězdami.

Stejně tak ty nejkrásnější rozhovory nevznikají v běžné denní době, ale přibližně od půlnoci do rána. Noc nás nutí filozofovat. Noc nás nutí přemýšlet o nás i věcech okolo. Noc nám otevírá bránu do našich duší, která se snaží tvůrčí činností promlouvat do našeho světa. Nezahazujte krásy noci!

3 komentáře:

  1. Možná je to tou tmou, ale připadá mi, že v noci a brzy ráno tolik neracionalizujeme a nekrotíme svou fantazii. Nejvíc to pozoruju v momentech, kdy se mi zdá nějaký inspirativní sen, hned po probuzení jsem nadšená, ale během dne vše uvážím a zjistím, že nápad nemá hlavu ani patu.
    Noční ticho a lampičky mají něco do sebe, i když pracovat přes noc bych si nemohla, ráda si dopřeju svých 7-8 hodin spánku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak s těmi sny to znám také. Kolikrát se mi zdá něco intenzivního, připadá mi to jako skvělý námět a během toho procesu racionalizace mi pak dojde, že jsem se spíše jen nechal unést svými emocemi. Pracovat přes noc má své klady i zápory, ale asi se také přikláním k tomu, že pracovat tak delší dobu nebo každý den asi není úplně to nejlepší, důležité je se aspoň trochu držet spánkové hygieny.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry :-)

      Vymazat
  2. Zajímavý článek. V nočních hodinách funguji v podstatě už od nějakých 12-13 let, což se dalo samozřejmě těžko skloubit s požadavky běžného života, jako je škola a práce. Tak jsem si jednoho dne řekl dost, nastavím si režim jako "normální" lidi. Ok, nějakou dobu jsem vstával ráno kolem 8:00, ale jednak mi bylo špatně fyzicky, nemohl jsem skoro nic sníst a zjistil jsem, že tu opravdovou tvůrčí činnost (skládání písní, psaní atd.) prostě za dne neudělám. Není to ruchem, ani světlem...nedokážu se jakoby vůbec naladit na tu správnou vlnu...Úkony, které nevyžadují moc invence a přemýšlení zvládnu, ale pokud ze sebe chci opravdu vymáčknout maximum, nezbývá mi nic jiného, než počkat do cca 11:30 a do 4-5 hodin to jde jako po másle, až někdy nechápu, kde se ty nápady berou. Jako bych se napojil na úplně jiný svět...ale když má jít pak člověk například ráno k lékaři, je to boj :-D Jsem teď ve fázi, kdy přemýšlím, jak se k tomu celkově postavit...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.