neděle 14. ledna 2018

Co znamená být spisovatel


Co znamená být spisovatel? Na první pohled jednoduchá otázka, ve které se ale v hloubce skrývá hned několik záludností. Podle všeobecné definice je spisovatel osoba, která se zabývá tvorbou literárních textů. Stačilo by tedy říct, že spisovatel je člověk, který píše. Stejně jako ten, kdo skládá hudbu, je skladatel, nebo ten, kdo maluje, je malíř. Může se ale třeba začínající pisálek, jako jsem já, označovat za spisovatele? Jaký je rozdíl mezi amatérským a profesionálním spisovatelem? A kdy se vlastně člověk spisovatelem stává? Tolik otázek na začátek.

Stačí jen psát?


Kdybychom se chytili oné základní definice, že stačí jen psát, mohl by se za spisovatele považovat opravdu kdokoliv. Každý někdy něco napsal, chtě nechtě, ale nemyslím si, že se daná osoba může za spisovatele považovat. Stejně jako když nakreslím několik obrazů, nezačnu se nazývat malířem. Možná, že se stačí na něco jen cítit nebo něčím se chtít stát, abychom se tím již stali. Anebo to prostě potřebuje mít nějaké kvalitativní, ale i kvantitativní výsledky.

Mnohem snadněji přece o někom řekneme, že je spisovatel, když napsal dvacet knih, než kdyby napsal jednu jedinou. Stejně tak je velký rozdíl, zda někdo píše do šuplíku, nebo své knihy někde publikuje. Na druhou stranu leckdy stačí proslavit se byť jen jediným dílem, které má dosah, a o daném člověku můžeme směle hovořit jako o literárním vzoru všech psavců, kteří chtějí být spisovateli.

Jak definovat spisovatele


Hovořil jsem o psavcích, protože tak nazývám všechny, kteří píšou, aniž by měli nějaké vyšší literární ambice. Někdo by psavce mohl nazvat amatérskými spisovateli, někdo by mohl dokonce říct, že jsou to jen lidé, kteří tvoří zbytečné texty bez většího dopadu na čtenáře (pokud nějaké čtenáře vůbec mají). Je to ale složité, protože za psavce mohou být považováni i žurnalisti, blogeři nebo copywriteři – zkrátka lidé, kteří často píšou, ale nevydávají žádnou knihu.

Osobně mám tendenci pojit spisovatele především s knihami, a nejlépe s již vydanými knihami. Netroufám si ale říct, že člověk, který ještě nic nevydal, není spisovatelem. Tím bych byl koneckonců sám proti sobě, vezmu-li v potaz, že se nacházíme na "spisovatelském" blogu.

Možná že být spisovatelem zkrátka znamená milovat psaní, a důkazem takové lásky se pak stává frekventovaná, pokud možno kvalitní literární tvorba.

Proč tolik lpím na určité kvalitě? Protože žijeme v době občanské žurnalistiky, kdy může psát opravdu každý. Můžete namítnout, že psát mohl každý v jakékoli době, pokud člověk psát uměl. Rozdíl je ovšem v tom, že dnes může každý i masově publikovat. Další argument, proč by pojmenování spisovatel nemusel vůbec souviset s kvalitou, je ten, že denně vychází hromádka nekvalitních děl. Ovšem kvalita jako taková je značně subjektivní, čtenáře si dokáže najít téměř jakýkoliv obsah, proto bych vymezení kvality díla poněkud zúžil.

Co by měl splňovat spisovatel


Stojím si za tím, že spisovatel by měl splňovat alespoň základní kvality, aby se spisovatelem mohl hrdě nazývat. Jsou jimi základní jazykové dovednosti, ždibec fantazie, alespoň nějaká praxe ve čtení a psaní nebo opravdová vášeň. Zase se trochu vracím k oné sentimentalitě spojenou se psaním. 

Literární psaní se často od jiných profesí liší v tom, že vás do něj nikdo nenutí, závisí především na vašem čase a píli, určujete si sami jeho důležitost a zkrátka se musí stát alespoň trochu vaším koníčkem, abyste v něm mohli pokračovat. Teď tedy mluvím především o psaní uměleckém, protože právě s uměleckým vyjádřením se slovo spisovatel pojí. Ano, spisovatel je pravděpodobně druh umělce.

Spisovatel ani nepotřebuje žádné větší vzdělání, může psát pro zábavu nebo čerpat jen ze svých zkušeností, aniž by musel mít větší odborné znalosti. Podle zaměření může být spisovatel romanopisec, dramatik či básník, ale vždy je zároveň také autorem. Líbí se mi věta, kterou nám nabízí Wikipedie – hlavním předpokladem pro to, aby se člověk stal spisovatelem, je však především talent a touha něco napsat.

Kdo je profesionální spisovatel


Když za vámi někdo přijde a řekne vám, že je spisovatel, je to zase něco trochu jiného. Lidé se často definují tím, co je pro ně primární a co má za sebou určité a prokazatelné výsledky. Mohou to být všemožné tituly či kariérní úspěchy. Jakmile se vám někdo představí jako spisovatel, rozumí se tím především spisovatel profesionální. Profesionální spisovatel se vyznačuje tím, že už něco publikoval, vytvořil si určitou komunitu čtenářů a díky tomu dokáže i vydělávat. 

Míra profesionality se pak může měřit kvantem knížek, které má ve své autorské bibliografii, prodejností, literárními cenami, věhlasností, velikostí fanouškovské základny nebo výdělečností. Pokud se dokáže psaním uživit nebo na něm zbohatnout, to je už pravděpodobně vrchol, na který se může definice spisovatele vyšplhat.

Právě z těchto důvodů, ač jsme na spisovatelském blogu, bych vám asi nikdy neřekl, že jsem vyloženě spisovatel. Někdo by mě mohl nařknout, že si tu na něj jenom hraju nebo že do toho vůbec nemám co mluvit... ale nakonec je to vždy jen o slovíčkaření. A o tom, zda vy sami máte pocit, že se můžete nějakým přízviskem hrdě pyšnit.

Být spisovatelem podle mě totiž jednoduše znamená mít psaní v srdci, protože to, co máte v srdci, tomu se jednoduše nejde profesionálněji nevěnovat. To, o co se člověk zajímá, se na něm dřív nebo později začne projevovat přirozeně, ať už se nazývá jakkoliv.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.

2 komentáře:

  1. Skvělý článek. :)
    Navádí mě k jednoduché a možná trochu otřepané otázce. Možná spíše otázkám. :D Jakého spisovatele máš nejraději? Který tě nejvíce oslovil? Ať už se jedná o profesionálního anebo amatérského. :)
    A ještě mě napadla jedna otázka. Já taky ráda píšu, párkrát jsem ti už komentovala i něco na facebooku, ale to je asi nepodstatné. :D Nicméně, chci se tě zeptat, jestli má podle tebe smysl publikovat nějakou vlastní tvorbu na spisovatelských webech, či jak to jinak nazvat - pro amatérskou tvorbu. Na několik z nich jsem koukala a připadalo mi, že to tam nikdo nečte a upadá to v zapomnění, i když je nějaká tvorba dle mého úsudku fakt skvělá. Vždycky jsem chtěla někam publikovat taky - ne pravidelně, to asi ani nejde, nejde psát na povel, to asi sám víš. :) Poměrně hodně mě ale tyto weby odrazují. Právě tím, že mi připadá, že tam veškerá tvorba upadá v zapomnění a padá do hlubin zapomenutého internetu, což je škoda. Je podle tebe tedy lepší psaní do šuplíku a zkusit poté třeba vydat knihu? S čímž souvisí moje další otázka. Je složité vydat knihu? Když procházím knihkupectvím, přijde mi, že vydává svá díla strašně moc lidí. Nedávno jsem ale někde četla, že je složité vlastní knihu vydat, protože to většinou vydávat nikdo nechce. Když není známé jméno, prý je fakt složité se nějak uchytit. Jaký máš na to názor?
    Omlouvám se za složitý a zmatený komentář, jen mě to tak všechno napadlo, tak jsem to vybalila najednou. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jsem moc rád, že se Ti článek líbil. Mé oblíbené spisovatele najdeš také v rubrice o literatuře, už jsem je tam snad všechny doporučil. Patří mezi ně zejména Richard Bach, Jostein Gaarder a Oscar Wilde. Z českých kořenů bych vybral Kunderu.

      Když jsem byl v pubertě, tak jsem přispíval najeden web s povídkami, kde jsem získal hodně motivace a zpětné vazby. Na začátek je to skvělé, aby člověk získal odvahu pokračovat a psát i pro druhé. Pokud vazba není, tak je dobré sdílet přes sociální sítě, on se nakonec někdo najde. Postupem času jsem toho ale měl na srdci tolik, že to stačilo na vlastní blog a to je v dnešní době pro autory, kteří to myslí s vydáváním vážně, asi taková nutnost, nepatří-li mezi nějaké celebrity, u kterých knihy prodává samotné jméno nebo výhra literární ceny.

      O tom, jak je složité vydat knihu, jsem psal do rubriky o tvůrčím psaní. Řekl bych, že to celkem složité je, zvlášť v našem malém českém rybníčku, je třeba obrnět se trpělivostí a mít skutečně co nabídnout, vymezit se vůči stovkám jiných rukopisů, které mají redaktoři denně na stole. Pak je samozřejmě možnost vydat si dílo na vlastní náklady. Já začínal psaním do šuplíku a postupně s díly pronikal na veřejnost. Je vždy lepší se rozepsat do šuplíku. Oni to pak nakladatelé velmi rychle poznají, kdo vypsaný není.

      Děkuju za komentář, zdraví Jerry :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.