neděle 30. prosince 2018


Konec roku vždy přináší jakousi rekapitulaci, ať už jde o situace, jež se staly v našich životech, nebo o přepočítávání toho, zda byl rok více ziskový či prodělečný. Stejně jako minulý rok jsem se zaměřil na knižní trh a na statistiky z nejrůznějších e-shopů a stránek Svazu knihkupců a nakladatelů, které nám vypoví něco o tom, jak na tom jsou Češi s knihami a které z nich se nejvíce prodávaly.

Nejprodávanější knihy roku 2018

pátek 28. prosince 2018


Přečetl jsem už spousty knih, ale málokdy mě napadá tolik superlativů, jako po přečtení Obrazu Doriana Graye. Opravdu si troufám říct, že se jedná o řemeslně nejlépe zvládnutou beletrii, jakou jsem kdy četl. Jestliže tohle kultovní dílo ještě neznáte, tak si přečtěte, proč bych chtěl jednou umět psát jako Oscar Wilde.

Oscar Wilde: Proč se stal Obraz Doriana Graye mým knižním vzorem

čtvrtek 27. prosince 2018


Říká se, že trpělivost přináší růže. To se vyplatí, pokud máte rádi květiny, ale já myslím, že trpělivost dokáže přinést mnohem větší zázraky. Kolem sebe vídám lidi, kteří chtějí všechno hned, ale nakonec ze své touhy nemají nic. Daný objekt touhy jednoduše ztratí. Jak je to možné?

Proč nechtít všechno hned

středa 26. prosince 2018


Pokud se domníváte, že jste už napsali finální tečku za vaší knihou, teď před vámi vyvstane ta opravdová výzva. Snem každého spisovatele je dostat svou knihu do poliček knihkupců, k tomu je ale třeba vyhledat nakladatelství, které bude mít o vaše psaní zájem. Pravděpodobně se setkáte s řadou odmítnutí, aniž byste věděli proč, od několika ani odpověď nedostanete a zůstanete na pochybách, zda raději nevydávat samonákladem. Při nabízení rukopisu do nakladatelství jsou však nejdůležitější tři ingredience – trpělivost, jasné vymezení a hlavně se nevzdávat.

Jak nabídnout rukopis do nakladatelství


Každému z nás se jistě stalo něco, co se nesnadno zapomíná a ještě hůře odpouští. Proč bychom měli vlastně odpouštět, jestliže nám někdo opravdu ublížil? Můžeme si říct, že si daný člověk naše odpuštění nezaslouží, měl by se vykoupat ve vině a užírajícím svědomí nebo být potrestaný. Naše mysl nezřídka přiživuje všelijaké osobní křivdy, pečuje o ně, je odsuzovačné, trestající, zlostné až nenávistné. Pokud kolem sejeme vinu, znamená to, že se vzdáváme vlastní odpovědnosti za to, co se nám stalo, a přenášíme ji na své okolí. Pliveme jedy, rozdáváme rány a utápíme se v bažině, kterou jsme si sami napustili.

Jak odpustit a proč je odpouštění důležité

pondělí 24. prosince 2018


U mě tahle svérázná doba začíná vším tím stresem, který se pojí s nakupováním dárků, nuceným vánočním úklidem, depresivnějšími stavy a zablácenými ulicemi – případně ještě takovým tím vlezlým mrholením, které vám atakuje obličej, i když máte sebelepší pokrývku hlavy. Možná jste tedy vycítili, že nejsem největším fanouškem Vánoc na světě, ale přesto že se původní tradice vytrácí za vším tím stresem, konzumem a Santa Clausem, něco na nich pořád je.

Přemýšlím, o čem jsou Vánoce

středa 19. prosince 2018


Knihu amerického psychiatra Davida R. Hawkinse jsem dostal jako dárek z nakladatelství Pravda.je. Zároveň šlo o jakousi odpověď na moji knihu Lovec hledá odpovědi, která v sobě nese podobné tematické prvky – cesta od depresí k osobnímu rozvoji, hledání odpovědí, poznávání nás samých i světa kolem, pátrání po duševní rovnováze, lásce, svobodě nebo štěstí. Hawkinsovy knihy nicméně nejsou beletrií, získávají nový odbornější rozměr díky propojení vědy, neurologie i psychiatrie s duchovním rozvojem.

David R. Hawkins: Vzestup po úrovních vědomí

úterý 4. prosince 2018


"Povězte mi, o čem je vaše kniha," zeptali se mě. Zastihli mě nepřipraveného, takže jsem se musel zamyslet. Nerad totiž shrnuji všechno, co jsem napsal, do krátkých úsečných vět. To by byla jedna věc. Druhá věc je ta, že jsem se dal na psaní také kvůli tomu, abych o některých věcech nemusel mluvit nahlas a zdlouhavě je vysvětlovat. Vždycky jsem byl introvert, co si své myšlenky schovával v sobě, a když už to nešlo vydržet, hodil jsem je tzv. na papír. Mám totiž problém: neumím mluvit tak dobře, jako umím psát.

Psát, nebo mluvit: Trable aktivní a pasivní slovní zásoby

neděle 2. prosince 2018


Antická literatura je kolébkou filozofie. Ze studnice nepřeberných moudrých textů jsem dnes vybral jeden, který vyniká nad ostatními tím, že je sepsaný samotným římským císařem Marcem Aureliem. Pokud se domníváte, že antická filozofie je zastaralá nuda, budu rád, když vás doporučením tohohle titulu vyvedu z omylu a útlou knížečku plnou hlubokých pravd vezmete do svých dlaní. Je totiž zcela aktuální také v dnešní době, navíc s novými překlady také vlídně čitelná a snadno pochopitelná.

Marcus Aurelius: Filozof na trůně, který hovořil sám k sobě

středa 21. listopadu 2018


Když si projíždím náměty na všemožné příběhy, které bych chtěl jednou sepsat na papír, pokaždé mají něco společného – hlavní hrdinové jsou nějakým způsobem divní. Pokusil jsem se zamyslet, čím to vlastně je, a došel jsem k závěru, že podivní lidé bývají zkrátka nejzajímavější. Od určité chvíle jsem tedy začal brát slova jako divný, podivný či zvláštní jako komplimenty.

Divní lidé jsou nejvíce inspirativní

neděle 11. listopadu 2018


V den stého výročí konce první světové války mě napadlo sepsat článek o tom, jak důležitý je pacifismus nejen ve světových událostech, ale také v našem osobním životě. Nemusím se datovat do šedesátých let hippies, abych pravil, že součástí mé životní filozofie je dosahovat všeho především mírovou cestou. Mírová cesta se však pro mě nerovná politice appeasementu, která se vyznačuje především ústupkem agresivním stranám. Ta koneckonců, využijeme-li paralelu s válečnou historií, neměla užitek ani ve 30. letech, kdy vyústila v Mnichovskou dohodu.

Pacifismus a jeho reflexe v běžném životě

čtvrtek 8. listopadu 2018


Dílo, které bych vám chtěl dnešním článkem doporučit, nejspíš není určené pro jemné povahy, zato ale nastoluje poměrně zajímavou otázku ohledně směřování společnosti, násilí nebo generační propasti ústící ve vzájemné nepochopení. Spisovatel Anthony Burgess sepsal svéráznou novelu Mechanický pomeranč v roce 1962, díky možnostem volného překladu do tzv. "teen mluvy" jde zaručeně o dílo výjimečné a zároveň nadčasové.

Anthony Burgess: Mechanický pomeranč jako sonda do násilnické duše

sobota 3. listopadu 2018


Slyšeli jste někdy spojení kniha života? Určitě ano. Když se nad tím spojením skutečně zamyslíte více do hloubky, možná zjistíte, jak se knihy našemu životu podobají. A není to jen o tom, že to, co čtete, odráží vaši osobnost, protože se říká, že člověka poznáte podle toho, co čte (anebo poslouchá či na co se dívá). Miluju knihy, protože jsou jako život, a dnes vám povím proč.

Proč knihy odráží náš život

pondělí 29. října 2018


Ještě stále věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ovšem takové tvrzení je zkrátka banalizující a polarizuje svět a lidské bytosti na dobré a špatné. Přestože se stavím ke katolické tradici často velice kriticky, protože je vždy poněkud nebezpečné, když někdo přesně káže, jak bychom se měli chovat, jeden koncept jsem si pro dnešní článek vypůjčil k hlubšímu zamyšlení.

7 hříchů versus 7 ctností

čtvrtek 25. října 2018


V návaznosti na předchozí článek o sociální fobii bych se dnes rád zaměřil na téma strachů, které nás omezují v tom, abychom žili tak, jak bychom skutečně chtěli. Ve svých knihách často přirovnávám strach k něčemu, co má sílu zdokonalovat naše schopnosti, ovšem pouze v případech, kdy se jej rozhodneme cíleně překonávat. Jinak pouze utíkáme před problémem, který se dříve či později objeví znovu. Neutrhneme to nejsladší jablko, když se budeme bát vyšplhat na strom.

Nejčastější strachy: Co by se stalo, kdybychom je neměli

pondělí 15. října 2018


Na první pohled by se mohlo zdát, že patos v knihách, nebo možná i kdekoli jinde, je čiré zlo. Jako by dnešní doba nepřála něčemu, co je přecitlivělé, nedej bože když někdo dlouze popisuje s hlubokými emočními vjemy, co vidí kolem sebe. Patos neboli dojímavost až vzletný způsob projevu, je přesně to, co je vytýkáno červené knihovně nebo romantickým linkám v nejrůznějších příbězích. Já mohu bez nadsázky povědět, že moje první kniha obsahuje mnoho patosu, částečně je to určitě proto, že jsem ji měl v hlavě už někdy od patnácti let, přesto se ho nedokážu vzdát.

O patosu a citovosti v knihách

úterý 9. října 2018


O svém potýkání s depresemi a úzkostmi jsem už něco málo napsal, považuji však za jakousi společenskou odpovědnost uvést některé věci na pravou míru. Řekl bych, že psychické poruchy již dnes nejsou tolik stigmatizovány jako dříve, zejména díky jednoduššímu získávání informací, přesto se často setkávám s otázkami, které vycházejí z neznalosti.

Vzorce chování, které mohou způsobovat deprese


Aby život za něco stál, měli bychom jít za tím, co nás nejvíce baví a naplňuje. Tak se to aspoň všude píše, tak to často píšu já a celé se to zdá být celkem intuitivní. Pokud se dnes rozhodnu ignorovat překážky a výmluvy, proč vlastně neděláme to, co opravdu chceme, je tu ještě jedna zásadní otázka: co vlastně chceme dělat? Můžeme se snažit jít po různých cestách, ale pokud nemáme jasně daný cíl, budeme nejspíš pořád různě tápat a zkoušet a hledat se.

Jak zjistit, co chci dělat

sobota 6. října 2018


Už jako dítě jsem se díval na dospělé jedince s velkým nepochopením. Lidé, kteří se baví o nezajímavých věcech, neumějí si pořádně hrát nebo sledují pořady, které jsou absolutně nezajímavé. Myslím, že jsem se vždycky tak trochu bál dospělosti – nikdy jsem nechtěl řešit všechny ty důležité věci, bavit se o penězích, bankách, půjčkách, pojišťovnách, hypotékách, práci, politice nebo komplikovaných vztazích. Snažil jsem se uchovávat svoje bezproblémové ideály, přizpůsobit si svět tak, jak ho chci mít já, a pokud možno co nejdéle, jenže ono nás to nakonec všechny dožene.

Falešné pocity: Konfrontace ideálů s realitou

čtvrtek 4. října 2018


Na existenciálních dílech se mi nejvíce líbí hloubka, s jakou se autoři dokážou rozdrásat svým postavám až do morku kostí. Albert Camus na krátkém podnose připravil něco, co bylo pro mě do té doby nevídaného. Nahlédnete do mysli člověka, který jako by nepatřil do společenského světa jen proto, že o sobě říká syrovou pravdu. Tato pravda se ale společnosti hnusí, dokonce je jakýmsi ztělesněným rizikem jejího rozpadu, a proto zůstává navždy nepochopeným. Cizinec není jednoduše popsatelný, což na knihách miluju. Člověk si je musí přečíst, aby je prožil.

Albert Camus: Náhled do prázdné duše apatického Cizince

neděle 30. září 2018


Kniha Jako zabít ptáčka od americké spisovatelky Harper Lee je považovaná za klasiku v oblasti společenských románů a je navíc ověnčena Pulitzerovou cenou. Už stylistická stránka knihy dokáže přesvědčit, že je cena zasloužená. Hra s detaily, propracované dialogy, uvěřitelné postavy a celková realističnost dělá z téhle sociální kritiky něco výjimečného.

Harper Lee: Jako zabít ptáčka není jen o rasismu

pátek 28. září 2018


Někdy se stává, že hodnotíme páry kolem sebe. V našich hlavách pronášíme ty nejpodivnější soudy. Jak spolu mohou někteří být, když jsou každý jiný? Proč spolu jsou lidé, kteří se hádají? Anebo: těmhle to spolu sluší, ti se vůbec nehádají, takový vztah je výhra. Vždycky když se zamýšlím nad vztahy, dojdu nakonec k tomu, že je nelze nijak zobecňovat. Ve společnosti možná převládá názor, že dobré vztahy jsou vlastně jednoduché, zatímco složité vztahy by možná ani neměly existovat. Je to podle mě škoda, protože podle takového měřítka by nejspíš neměl existovat žádný vztah.

O hádkách a názorových střetech

pátek 14. září 2018


Jednou za čas nás v životě přepadne nějaká zkouška. Skáčeme přes menší či větší překážky a jsme buď veselí, že se nám ji podařilo zdolat, nebo upadneme do hlubokého zklamání, protože jsme něco nezvládli. A někdy můžeme být skleslí už jen z toho, že něco ani nezkusíme – když nás svírá strach zvaný "co by kdyby".

Životní zkoušky aneb když všechno z rukou padá

čtvrtek 6. září 2018


Ještě stále se najdou jedinci, kteří dokážou uvěřit všemu, co se šustne v televizi, stejně jako když lidé v minulosti hltali každé slovo, které pronesl řečník v kostele. Rádi získáváme informace zprostředkovaně a už si ani neuvědomujeme, že se stala média něčím, co vlastně začalo tvořit naši sociální realitu. Nezáleží na tom, jestli čteme, posloucháme nebo něco sledujeme – média nám předhazují, o čem máme přemýšlet a neustále nás utvrzují v nějaké vykonstruované ideologii.

Žijeme v mediální iluzi aneb všechno je sociální konstrukt

pátek 31. srpna 2018


Během svých mediálních studií jsem narazil na zajímavý koncept, který je podle mě patrný nejen v komunitě lidí, kteří se snaží předat ostatním nějaký pohled či stanovisko (ať už to jsou blogeři, pisálci, novináři, diskutující), ale také ve zcela běžné komunikaci, kterou vedeme každým dnem. Zajímali jste se někdy o to, proč se snaží jít lidé s davem? Proč někteří lidé raději neříkají to, co si skutečně myslí? V dnešním článku bych vám chtěl představit teorii spirály mlčení.

Spirála mlčení aneb když se bojíme mluvit kvůli strachu z odsouzení

úterý 28. srpna 2018


S určitými typy předsudků se setkáváme nejen na poli literárním, ale také v naší sociální realitě. Lidé mají sklony kategorizovat a rychle druhé odsoudit. Nešvarem jednodušších literárních děl jsou pak stereotypní postavy, které zaručeně kazí celkový dojem z díla. Nejvýraznější oblast stereotypizace je pravděpodobně v dětské literatuře, nicméně v pohádkách, kde soupeří dobro proti zlu, je to pochopitelné. Horší je to ve chvíli, kdy chce autor působit reálně, a neuvědomuje si, že reálné postavy zkrátka nejsou stereotypní.

Stereotypní postavy jako ničitelé příběhu

středa 22. srpna 2018


Na základě některých předešlých událostí jsem si připomněl George Orwella, který ve svém románu 1984 praví: "Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost." Když jsem se dostával do tajů jeho dystopického světa, připadalo mi, že je to poněkud přetažené za vlasy. Jak by mohl někdo změnit minulost? O to více mě překvapuje, že se něco takového opravdu děje.

Proč je důležité připomínat si historii

pondělí 20. srpna 2018


Jedno z nejsložitějších témat, o kterém jsem kdy přemýšlel nebo psal ve svých knihách, je otázka viny a trestu. Ve společnosti existuje několik pohledů na to, zda je náš svět spravedlivý, nebo hraje takříkajíc nefér hru. Proti zločinům zde máme zákony, u etických otázek se zase často oháníme karmou, posmrtným soudem nebo tvrzením, že "na každou svini se vaří voda". Jak je to ale doopravdy?

Co si zasejeme, to sklidíme: Existuje vyšší spravedlnost?

čtvrtek 16. srpna 2018


Považuji za ostudné, že jsem napsal už tolik článků o psaní, ale teprve dnes píšu něco o tom, jak jsem se vlastně k psaní dostal já sám. Spisovatelská dráha není o tom, že si sednete a napíšete knížku, i když bych si to tak přál. Připodobnil bych to k vyčouhlému stromu, který musí mít silné kořeny a mohutný kmen. Aby mohly vznikat rozvětvené příběhy plné zajímavých květů, je třeba vyrůst, a proto je třeba ocenit i trochu té historie.

Jak jsem začal psát aneb moje katastrofální historie

neděle 12. srpna 2018


Moje narozeniny mě přinutily přemýšlet o tom, jak člověk stárne, jak se mění jeho představy o tom, co by měl nebo neměl dokázat, jak moc je prospěšný pro společnost a co vlastně v dnešní době znamená ono číslo našich let.

O stáří, ageismu a zastávce, ze které ujíždějí vlaky

úterý 7. srpna 2018


Sám velký král sociální sítě Facebook Mark Zuckerberg jednou prohlásil, že soukromí je vlastně přežitek 20. století. Tenhle výrok si můžeme vykládat minimálně dvěma způsoby: buď jako normu, kterou by chtěly sociální sítě zavést, aby sesbíraly co nejvíce informací o svých uživatelích, nebo jako čisté konstatování toho, jak se oproti 20. století změnila doba. Protože, jak už to dnes bývá zvykem, lidé na sebe všechno rádi vyzradí a my tak denně nahlížíme do jejich soukromých životů.

Soukromí jako přežitek aneb co všechno na sebe prozradit

neděle 5. srpna 2018


Když se mi zrovna nedaří nic psát, tak se prostě jen změním na filmového a seriálového fanouška. Nebudu zastírat, že filmy a seriály mi jsou nemalou inspirací také při psaní, protože některé z nich jsou scénáristicky natolik zdařilé, že na ně prostě jen tak nelze zapomenout. A taková díla jsou mým vzorem – musí se vrýt do paměti. Dnes vám proto přináším tipy na mé nejoblíbenější seriály, které mě nějak donutily přemýšlet jinak.

6 seriálů, které vás donutí přemýšlet

čtvrtek 2. srpna 2018


Většinou narážím na polemiku ohledně sociálních sítí zejména v kontextu jejich negativních mediálních účinků. Už dříve jsem napsal článek o tom, jak ustát uspěchanou dobu sociálních sítí a narcismu nebo jaké mediální účinky na nás může uvrhnout sociální porovnávání. V dnešním článku bych se chtěl nicméně oprostit od negativních aspektů sociálních sítí a navázat zejména inspirací, jak je lze využívat ke svému prospěchu.

Jak využívat sociální sítě

úterý 31. července 2018


Pokud je nějaká oblast našeho života plná deziluzí, pak jde zpravidla o naši práci. Stačí si poslechnout ty naivní dětské hlásky, které plánují být astronauty, lékaři, právníky, architekty, vysoce ceněnými umělci, renomovanými vědci nebo popeláři – což se zdá být nejreálnější, ale stejně to není pro každého. Snažíme se vzdělávat, aby z nás něco bylo. Honíme se za praxí. Získáváme tituly. Přesvědčujeme ostatní o našich dovednostech. Jsme žraloci, co musejí ukázat svoje zubiska.

Hledání životní práce

středa 25. července 2018


Zprvu jsem plánoval, že můj blog bude apolitický, ale nějak vnitřně tuším, že se mezi mými čtenáři pohybují stejně smýšlející lidé, a tak považuji za jakousi občanskou povinnost některé politické principy sesumírovat. Věřím, že nejsem sám, komu není lhostejné dívat se na to, jak se komunisté vrací k moci, jak u nás vítězí populismus nebo jak tolik lidí obdivuje usvědčené lháře.

Jak se stavím k politice

úterý 17. července 2018


Když už přestanu přemýšlet depresivně, objeví se další monstrum, které mě pronásleduje ve vlastní hlavě – tentokrát je to sociální fobie. Ta de facto způsobuje, že běžné záležitosti, které ostatním nedělají problémy, jsou pro mě stresující, protože se týkají interakce s ostatními lidmi. Před tou nelze nikam utéci, takže se musíte často dost přemáhat a porážet všemožné vnitřní démony.

Život se sociální fobií

neděle 15. července 2018


Ohlédnu-li se zpětně na desítky verzí svých rukopisů, musím se pousmát nad svým dřívějším přesvědčením, že se mi je někdy povede vyšperkovat ke krystalické dokonalosti. Ne že bych byl s konečným dílem vždy vyloženě nespokojený, ale nikdy nejsem zcela spokojený. Jako by pořád bylo co rozvětvovat, opravovat, upřesňovat a vypilovávat. Nadbytečnými zásahy se ale rukopis vylepšit nemusí, kolikrát je to spíše na škodu.

Jak vylepšit svůj rukopis

pondělí 9. července 2018


Když hovořím o spisovatelské misi, představuji si dlouhou cestu, která vzniká za nějakým blahosklonným záměrem. Jde o jakýsi smysl všeho, co jsem za celý život napsal. Na konci této cesty se vytyčuje konkrétní cíl – může to být nalezení nakladatelství, které je ochotno vydat knihu, sesbírání dostatečného množství peněz na samonáklad nebo jen předat čtenářům nějaké poselství. Řekl bych, že spousta začínajících umělců se vydává na tu stejnou misi, a je nás pak tolik, že se ztrácíme v davu.

Spisovatelská mise je o předávání životních zkušeností

čtvrtek 5. července 2018


Někdy se můžeme snažit, jak chceme, ale nakonec napíšeme něco, co by vlastně nemělo spatřit světlo světa. V hlavě máte dokonalý příběh, zápletku, všechno dokonale pasuje, ovšem když si to po sobě nakonec přečtete, zježí se vám vlasy na hlavě, až vypadáte jako dikobraz. Ještě zrádnější je, když se nacházíte v jakési psací euforii a pořád vám to připadá povedené, dokud se k tomu nevrátíte znovu po pár dnech, týdnech či letech. Je to stejné jako si číst staré zprávy na messengeru – raději nedělat. V dnešním článku bych se rád zaměřil na nepovedené psaní.

O nepovedeném psaní v deseti bodech

pondělí 2. července 2018


Napadlo mě, že by nebylo od věci se v rubrice o tvůrčím psaní zamyslet nad tím, co je tajemstvím knih, ke kterým se rádi vracíme. Jsou totiž knihy, které si přečtete, nějak zhodnotíte a pak na ně zapomenete, případně jen matně se o nich zmíníte, že jste je četli. A na druhé straně jsou klenoty, které vám nedají spát a které můžete číst neustále dokola. Jaké je tajemství knih, které rádi čteme pořád dokola?

Proč některé knihy čteme pořád dokola


Když jsem zakládal blog Jerryho Writera, mojí motivací nebyla pouze láska k psaní, přestože jsem si jistý, že bez tohoto základního elementu by žádný blog dlouho nevydržel. V dnešní době musí každý začínající autor bojovat o pozornost a snažit se o nějakou propagaci či marketing. V mém případě sice nic neprodávám, ale snažím se získávat nové čtenáře pro své knihy a případně přilákat zraky některého nakladatelství. Blog, sociální sítě a obsahový marketing ke mně za dobu fungování přivábily stovky nových čtenářů a úžasných osobností, s nimiž dorazila i přínosná zpětná vazba.

Blogování jako součást PR a obsahového marketingu

pátek 29. června 2018


Abyste věděli, rozhodně nejsem nějaký sportovní typ a tělocvik jsem vlastně vždycky nesnášel – stačí si vzpomenout na ty chvíle, kdy se vybírali lidi do týmů, a já byl rád, že jsem alespoň někdy nebyl ten úplně poslední. Sport a já jsme si zkrátka nikdy nerozuměli, měl jsem přeci spisovatelské srdce! Celý život jsem byl spíše hubeňour, tak jsem jakékoli cvičení nebo sportování ani nevyhledával. Ale letošní rok se něco změnilo.

Jak jsem se donutil cvičit


Letošní červen nepatřil na spisovatelském blogu mezi nejaktivnější, ale budiž mi výmluvou to, že jsem nepřestal psát. Akorát jsem psal něco jiného než obvykle – svou diplomovou práci a otázky na státní zkoušky. Věřím, že v tomhle mezi vysokoškoláky nejsem sám, a tak mě napadlo spojit příjemné psaní s tím užitečným.

Jak se píše bakalářská nebo diplomová práce

neděle 24. června 2018


Fantazie, z řeckého phantasia, značí schopnost naší obrazotvornosti a představivosti. Pro pisálky je fantazie bezesporu společně se zkušenostmi jedním ze základních kamenů jejich tvorby. Když se mluví o spisovatelském bloku, často se ruku v ruce pojí právě s nedostatkem fantazie; jako bychom zkrátka vyčerpali naše představy a všechno se zdálo plytké, klišovité nebo neoriginální. V dnešním článku bych se chtěl podívat na problematiku fantazie hned z několika úhlů.

Jak funguje fantazie a jak rozvíjet představivost

pondělí 18. června 2018


Nejsem žádný workoholik, abych si mohl diagnostikovat syndrom vyhoření, ale neznamená to, že se nepotýkám se svými vnitřními démony, které mě dokážou demotivovat v tvůrčí činnosti. Syndrom vyhoření se týká hlavně citového a mentálního vyčerpání, kdy začnete přemítat o tom, zda má vaše práce smysl. Cítíte se sklíčení, bezmocní, snižuje se vaše ochota spolupracovat s ostatními, stáhnete se do sebe, nemůžete spát a jste vlastně unavení z toho, co děláte.

Syndrom vyhoření: Je lepší shořet, nebo vyhasnout?

pondělí 28. května 2018


Většina z nás má nějakou vizi o tom, kým chce být. Jednou z nejčastějších ambicí pak je snaha něčeho dosáhnout – být úspěšným, ať už to pro každého znamená cokoliv. Mám rád ambiciózní lidi, protože jsou to obvykle ti, kteří mají vytyčený konkrétní sen, za kterým se pokoušejí cílevědomě vyšplhat z místa, na kterém se právě nacházejí. Jako když šplhají na vysokou horu z hluboké rokle. Tady je ovšem podle mě největší kámen úrazu: snažíme se být tím, kým být chceme, ale zároveň nechceme být tím, kým jsme.

Jak se učíme být nejlepší verzí nás samých

úterý 22. května 2018


Když jsem byl malý a podíval jsem se z okna, spatřil jsem výhled na chráněnou krajinnou oblast. Byla to velká zelená pláň, v zadní části vyrostl hustý lesík a z tamějších skalních svahů bylo vidět do zeleného údolí, kudy protéká Jizera. Dneska je tato oblast obestavěna vysokými paneláky, paloučky za barákem jsou zastavěné parkovišti, voda je znečištěná a králíci, kteří dříve hopsali po planinách, dnes skáčou po betonu. Jeden strom jako ostrůvek mezi tisícem aut nenahradí to, co vytvořila příroda. Nejsou tohle určitá varování?

O globálních problémech: Jak bude vypadat konec naší civilizace

sobota 19. května 2018


Psali jste si někdy deník? V současnosti deníkový žánr prochází různými proměnami. Dalo by se říct, že díky sociálním sítím a takřka denní aktivitě jejich uživatelů, si většina lidí vede něco jako deník neustále. Data se ukládají a zůstává vzpomínkový aparát, který zachycuje myšlenky, obrázky a videa z našeho soukromého života. Nedávno jsem si vzpomněl na svůj starý deník, do kterého jsem vkládal své nejhlubší zpovědi. Člověk se u některých věcí pořádně zasměje, jindy to ale může vést k zajímavé sebereflexi. 

Jak jsem si psal deník

pondělí 14. května 2018


Abych vám doporučil životopisnou knihu, musí se jednat o skutečně silný příběh. Patti Smith již dlouho obdivuji jako hudebnici. Její hlas, který bych nazval něčím jako elektrickou a tíživou melancholií, vás dokáže donutit k zamyšlení. A co teprve, když autorka napíše knihu o tom, proč jsou vlastně její texty protkány oním trýznivým symbolismem!

Patti Smith: Když slavná hudebnice napíše knihu o své lásce s homosexuálním umělcem

sobota 12. května 2018


Blogerské recenze by se nejspíš neměly nijak zvlášť lišit od recenzí klasických. Samozřejmě se předpokládá, že recenze bude reflektovat především názory a stanoviska autora blogu, akorát že v tom blogovém světě to chodí poněkud jinak. Jste-li trochu známější knižní bloger, je dost pravděpodobné, že píšete recenze na zakázku, za což dostanete zdarma recenzní výtisky. Je pochopitelné, že to řadě blogerů stačí k tomu, aby sesmolila pochvalnou ódu, která by neurazila jejich mecenáše. Také bych chtěl dostávat knihy zadarmo.

O psaní blogerských recenzí a jak vlastně napsat recenzi