úterý 21. listopadu 2017

Jak se píše autobiografie


Pokud jste ve svém životě zažili něco pozoruhodného, možná vás někdy napadlo, že by se z toho dala napsat kniha. Epickým žánrem, který slouží k sepsání pamětí vlastního života, se říká právě autobiografie (auton = vlastní; bios = život; grafein = psát). Na první pohled se může autobiografie jevit jako jednoduchý žánr, který by měl zvládnout každý, kdo jednoduše dokáže vyprávět o tom, co prožil, nicméně i pro autobiografii platí minimálně základní stejná pravidla psaní jako pro jakoukoliv jinou knihu. 

Autobiografie versus autobiografické prvky


Kdo někdy četl některou z mých knih, tak nejspíš poznal, že obsahuje značně autobiografické prvky. Píšu jen o prvcích, protože jsem nikdy nenapsal naprosto čistou autobiografii, která by vyprávěla jen o tom, co se v mém životě událo. Podle mě by totiž žádná autobiografie neměla být čistě autobiografická. Zní to možná paradoxně, ale chceme-li napsat zajímavou knihu vycházející z našich zkušeností, musíme také přemýšlet o tom, aby tematicky zabírala účelně vybrané události našeho života a promlouvala k samotným čtenářům. 

Vaše autobiografie by měla zodpovídat onu základní čtenářovu otázku: "Proč bych měl číst o životě někoho jiného, neznámého?" 

Pokud chceme autobiografii jen sami pro sebe, možná by stačilo psát si deníkové záznamy. Psaní sám pro sebe má značné výhody, protože se v nich nemusíme omezovat na to, abychom se zavděčili někomu dalšímu, a naše vzpomínky zůstanou stejně uchovány. Chceme-li jít ale s kůží na trh, samotné popisy dnů zřejmě stačit nebudou. Nutno dodat, že pokud si píšete deníkové záznamy, určitě se vám budou při převádění do formy knihy zaručeně hodit.

Jak se připravit na psaní autobiografie


Důležité je si stanovit několik důležitých věcí ještě před tím, než vůbec začnete psát. Už z principu rozsahu knihy není možné, abyste sepsali celý svůj život, to ale obvykle není potřeba. Autobiografie se píše hlavně o událostech, které jsou zajímavé, vtipné, poučné nebo inspirující. Prvním krokem je tedy stanovení si událostí, o nichž chcete psát – bude vaše kniha převážně o vašich vztazích, o překonání těžkého období, o vašem zaměstnání nebo zážitcích? Nebo to chcete všechno smíchat dohromady?

Aby byl text konzistentní, je nutné stanovit si, které události ve vašem životě byly skutečně natolik důležité, že ovlivnily příběh vašeho života i do budoucna, a tyto pasáže tedy nejsou samoúčelné vyprávění, které nikam nevede.

Stanovte si osnovu vašeho života, zmapujte si jej. K tomu se vám mohou hodit právě výše zmíněné deníky. Vypíchněte zajímavé události, na něž si dobře pamatujete. Nemusíte psát o svém narození, dokonce ani o svém dětství, pokud se zásadně nelišilo od dětství jiných lidí. Můžete klidně začít od prostředka a vracet se k událostem z dětství retrospektivně. Literární činnost je úžasná v tom, že má téměř neomezené možnosti, jak být kreativní.

Pečlivě zvažujte postavy


Stejně jako s důležitými událostmi je nutné pečlivě vybírat i postavy ve vašem příběhu. Za svůj život průměrný člověk potká nespočet lidí a nespočet lidí jej také určitým způsobem ovlivní. Nemůžeme ale psát o všech. Jednoduše proto, že by se v tom čtenář po chvíli přestal orientovat, a také kvůli kapacitě. Zaměřte se na postavy, které se ve vašem příběhu objevují pravidelně nebo jen na ty, které ve vás vyvolaly takové pocity, že ovlivnily vaše chování nebo přemýšlení v budoucím ději.

Mimochodem přemýšlet takto o lidech a událostech ve vašem životě, které vás ovlivňují dodnes, je také skvělá autoterapie, ve které se můžete dozvědět spoustu zajímavých věcí sami o sobě.

Co se týká hlavní postavy, tam asi není příliš co rozmýšlet. Hlavní postavou vašeho života jste vy, a proto se doporučuje, aby byla autobiografie psaná v ich-formě. Vy jste tou nejdůležitější postavou, proto nebuďte plochým vypravěčem, ale člověkem, do kterého se může čtenář vcítit. Emoce, myšlenkové pochody, traumata, radosti i starosti – to všechno je součástí vašeho světa. Buďte otevření, na kůži upřímní, neboť jen tak bude působit upřímně i vaše dílo.

Co chcete autobiografií sdělit


Souvisí to s tím, jaké zážitky do své knihy vyberete. Pokud bych to měl vztáhnout na sebe, ve své knize Lovec hledá odpovědi, popisuji takové zážitky, které mi nějakým způsobem odhalily odpovědi na nejzáhadnější otázky lidstva – jaký je smysl života, existuje Bůh, jak navazovat vztahy, co se děje ve vesmíru, jak funguje společnost atd. Svou knihu jsem koncipoval tak, že jedna kapitola se zabývala vždy jedním filozofickým tématem, a smyslem celé knihy bylo podělit se o odpovědi, které jsem ulovil, ve všech oblastech lidského života (láska, peníze, víra, sex, společnost, zdraví, rodina, vesmír).

Mým tématem tedy bylo hledání odpovědí, ale vaším může být samozřejmě něco jiného. Můžete hovořit o svých vztazích a předávat své zkušenosti o vztazích také svým čtenářům. Můžete vypíchnout jen vtipné historky a své čtenáře pobavit. Můžete psát o překonávání těžké nemoci, o postupu v kariéře a motivovat své čtenáře k tomu, aby vás v něčem následovali, nebo naopak aby se některých chyb vyvarovali. Stanovení si takového cíle je nicméně zásadní.

Pravda a fabulace v autobiografii


Zda musíte být při svém vypravování stoprocentně pravdiví, je sporné. Pokud máte dostatečné množství zajímavých zážitků, které utáhnou celý děj, pak směle do toho. Já se ovšem přikláním k variantě občas fabulovat tak, že doplníte příběh i něčím ne zcela pravdivým. Tím nechci nikoho nabádat, aby o sobě lhal, a tak to raději znovu svedu na svůj příklad.

Pokud píšu knihu o tom, jak hledám odpovědi na záhadné otázky, je dobré do příběhu i několik záhad vložit. Mohou to být abstraktní scény, sny nebo prostě něco mezi nebem a zemí. Přikláním se tak k magickému realismu, kdy se do mého vlastního autobiografického příběhu promítají nadpozemské znaky. 

Vlastně tu narážíme na problém autentičnosti autobiografických prvků. Má druhá kniha, Životy na skok, je scifi z budoucnosti, a částečně autobiografická je pouze jedna z postav. Nicméně jsem onu postavu sepsal tak, že jsem jí obdařil jen svými zápornými vlastnostmi a ty jsem několikanásobně zveličil, takže taková postava, která nese moje jméno, se pak projevuje extrémně až bláznivě. Možná se ptáte, proč jsem něco takového dělal, že jsem se vylíčil jako blázen, ale jsem toho názoru, že postavy, které mají základ v nás samých, jsou uvěřitelnější i ve své zveličené podobě. 

Pokud bychom se nebavili o autobiografii a vymýšleli jsme si postavy vlastní, vždy doporučuji vložit do každé postavy vlastnost, kterou máte vy sami. 

Z vlastních zkušeností totiž čerpáme nejlépe a postava je pak mnohem uvěřitelnější. Stejně tak, pokud si ve vašem příběhu čas od času něco přibarvíte, abyste textem více zaujali, není to na škodu. Tato spíše etická otázka je ale samozřejmě jen na vašem rozhodnutí.

K samotnému psaní autobiografie


Jak už jsem psal na začátku, psaní autobiografie je jako psaní jakékoli jiné knihy. Proto je důležité kromě dobré slovní zásoby umět také vylíčit ducha doby, nevytvářet plastické postavy, zajímavě popsat prostředí, spojovat dějové linie, členit text na odstavce a kapitoly, umět editovat a pracovat s nástroji na psaní, typografii, ověřovat fakta apod. Mnoho tipů, jak těchto věcí docílit, jsem sepsal v rubrice o tvůrčím psaní, proto si to neváhejte proklikat.

Pro jakékoli psaní je třeba mít určité spisovatelské vlastnosti, které vám dají dobrý předpoklad k tomu, že vaši autobiografii dotáhnete do konce. Jsou jimi především vytrvalost, píle, snaha pokračovat, i když výsledky jsou marginální, fantazie nebo porozumění jazyka. Nic ale není nemožné, proto chcete-li skutečně psát, držím vám palce a přeji mnoho úspěchů! 

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.