pátek 27. října 2017

Jak se neutopit ve starostech


Všichni to občas známe. Řešíme nějaký problém a najednou se začnou hromadit problémy další a další. Jako by jeden problém spustil řetězovou reakci a my byli zasypáni povinnostmi, starostmi a především obavami. V tyto podzimní dny je také zvýšené riziko chmurných nálad, kdy je člověk spíše unavený a nic se mu nechce řešit. Někdy se nám starosti dokonce natolik nahromadí, že místo abychom je začali postupně řešit, rezignujeme a neřešíme z únavy raději nic. Co tedy dělat, abychom se neutopili ve starostech?

Když se utápíme v obavách


Ve svém životě jsem na sobě vypozoroval jednu podivnou věc – občas se trápím problémy, které vlastně vůbec neexistují. Hned to vysvětlím. Starosti vznikají ve chvíli, kdy se začínáme něčeho bát anebo když se necítíme v bezpečí, žijeme v nějaké nejistotě. Říkali jste si někdy jako já, proč se zdá, že ostatní neřeší tolik starostí? Proč se s nimi někteří dokážou snadněji vyrovnat? Anebo ještě větší záhada přijde ve chvíli, kdy vám přijde, že někteří lidé ani žádné větší starosti neřeší.

Pravdou je, že starosti má každý. Ať jsme chudí nebo bohatí, zdraví či nemocní, ve vztahu nebo sami... je to zvláštní, ale jako by starosti byly mety k překonávání. Říkají nám, abychom nečinně nestáli na místě a něco se sebou dělali. Přijde nám to často nemožné, jako bychom byli starostmi zasypáni a neviděli východisko. Někdy mívám pocity, kdy mi přijde, že celý život je o nějakých starostech.

Jak z toho tedy ven? Nic nemusí být tak černé, jak se na první pohled zdá. Únik není v tom, že se budeme starostmi pořád zabývat, dokonce ani není v tom je vyřešit. Nějaké starosti se skutečně budou objevovat během našeho života neustále dokola. Jediné, co proto tedy můžeme udělat, je změnit k nim náš přístup. To, co se děje, nemusíme ovlivnit, ale to, jak na to reagujeme, je v naší hlavě.

Kudy vede cesta ven od starostí?


Je to ironie, ale cesta ven od starostí směřuje dovnitř. K našemu nitru. Mohou vám to potvrdit psychologové i všechny ty motivační knihy, a vlastně je to empiricky dokázané. Většina starostí totiž vychází z našeho strachu. Zkuste si přečíst můj článek o strachu a podívat se na tuto emoci trochu jinak. 

Nemá cenu utíkat, protože před vlastní myslí nikdy neutečeme. Někdy totiž stačí dívat se na věci jinak, než jak jsme se na ně doposud dívali. Starosti nemusí být naši nepřátelé a nemusíme se z nich hroutit, když se na ně mrkneme z té správné perspektivy.

Jak změnit perspektivu našich starostí


V první řadě je třeba přestat si myslet, že jsme vůči našim starostem bezmocní, protože nejsme. Je dokázané, že největší strachy máme z věcí, které se s největší pravděpodobností nikdy nestanou. Jsou to naše vymyšlené strachy z budoucnosti nebo máme strach, že tu bude nějaký problém věčně. Faktem ale je, že většina starostí je pouze přechodná.
Zeptejte se sami sebe: Je vaše starost skutečně tak vážná, že bude trvat nepřetržitě dlouho, nebo je přechodná? Je jisté, že se vaše starost naplní? Nemůže vás starost někam dál posunout? Skutečně jsou starosti všude kolem vás, nebo si jenom přitěžujete něčím dalším, abyste se mohli litovat?
Pokud nám na mysl padne jeden větší problém, máme tendence vidět problémy i v dalších oblastech. Možná že ale v ostatních oblastech na tom nejste tak špatně, a až tato vaše starost zmizí, nebude muset být problém ani v této. Vidíte sklenici poloprázdnou nebo poloplnou?

Stejně tak vám nikdy nepomůžou další a další stížnosti. Stěžování nikomu nikterak nepomohlo, spíše naopak. Začaly se na něj nabalovat další věci jako na sněhovou kouli. Podívejte se na svůj problém z hlediska existence vesmíru. Je skutečně tak velký? Není to jen hra? Jen jedna z mnoha překážek, které sice musíte překonávat, ale které vás nezabijí, nezničí, neutrápí k smrti... Někdy vycházejí naše problémy především z toho, že bereme život příliš vážně a nedokážeme se povznést sami nad sebe, zasmát se sami sobě nebo tomu divadlu kolem nás.

Neztrácejme čas něčím, co nás dělá smutnými


Neztrácejme čas starostmi. Opravdu všechny ty protivné myšlenky v naší hlavě musí mít moc ovlivnit náš den? Nebo to, jak reagujeme na ostatní lidi? Nezabýváme se zbytečnostmi? Ano, hromadím tu jednu otázku za druhou, ale jsou to klíčové otázky, díky kterým se mi podařilo s některými starostmi jednoduše zatočit.

Čas je cenná komodita a my tu nejsme proto, abychom lelkovali ve starostech. Zkuste začít dělat takové činnosti, které vám dovolí, abyste nad starostmi nepřemýšleli. Věnujte se tvůrčímu procesu, nikoli tomu destrukčnímu. Snažte se přijmout to, co vám život nabízí, být vděční za to, co funguje, nezahazujte svůj čas s vinou, strachem, zlostí, vztekem, závistí, nepřátelstvím. Nezaobírejte se protivnými lidmi, ale těmi, kteří vám dělají radost. Zaobírejte se tím, co vás dokáže nabudit.

Když si zvykneme dívat se na starosti jako na příležitosti, možná jednou začneme místo starostí počítat radosti. Lidé je zkrátka rádi přehlížejí, ale někdy to není chmurné podzimní počasí, které můžeme vidět, ale barevné listí, s nímž si hraje podzimní vánek. Život je často jen hra, a to že se někdy nedaří, neznamená, že je hry konec. Je to jen místo pro naději.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

2 komentáře:

  1. Používám taky tento princip cesty ke štěstí :) Co není tak důležitý, že to bude trápit ještě za týden, měsíc, rok... to nestojí za trápení. Co je přechodné, to nemůže ovlivnit základní štěstí. A je na každém z nás, jestli se chce trápit, nebo nechce. Vše je jen o přístupu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že je tento princip ověřený také u někoho jiného. Většina věcí v našich životech je hlavně o přístupu. Děkuji za komentář, zdraví Jerry :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.