úterý 5. září 2017

Posmrtný život: Co se stane po smrti?


Určitě jste se už někdy zamýšleli nad tím, co se stane po smrti. Smrt je veliká záhada lidského života a všichni se k ní bez výjimky přibližujeme. Vlastně je to právě smrt, která nás staví s ostatními lidmi do rovné pozice. Je to naše jediná jistota. Co se ale stane v okamžiku naší smrti a je to úplný konec, nebo nás čeká reinkarnace či posmrtný život?

Význam smrti


Někdo se ptá, proč vlastně živé bytosti umírají nebo jaký má smrt smysl. Co když právě smrt dává životu smysl? Zní to až poněkud morbidně, ale je to právě myšlenka konečnosti, která nás nutí něco dělat. Fakt, že tu nikdo z nás nebude věčně, nás nutí přemýšlet o našem životě, o našich prioritách a o tom, jakým způsobem budeme svůj život prožívat.

Dobře to znají například smrtelně nemocní lidé – pokud by vám lékař řekl, že máte jen omezený čas, pravděpodobně byste ho chtěli využít co nejlépe. Dát svým posledním dnům nějaký vyšší smysl, užít si je nebo poznat svět o trochu více než doposud. Je to přeci poslední možnost, nebo tak si to alespoň myslíme.

Jenže dalo by se říct, že jsme všichni svým způsobem "nemocní", jen nevíme, kolik času nám ještě zbývá. Jednoho dne zemřeme a naše přítomnost jsou poslední dny našeho života. Můžeme sice umřít až za spoustu let, ale může to být také několik dní nebo hodin. Smrt je důležitá proto, abychom žili šťastný život. Pokud bychom věděli, že jsme nesmrtelní, nemuseli bychom se snažit plnit své sny, protože by se daly neustále odkládat.

Co když smrtí nic nekončí


Zkuste si přečíst knihu Raymonda Moodyho, která popisuje svědectví lidí, kteří prožili klinickou smrt, možná budete překvapeni. Věřím tomu, že smrtí nic nekončí. Nejen proto, že je to myšlenka, která mě dokáže utěšit, ale zkrátka i proto, že mi tato varianta přijde pravděpodobnější než to, že nebude nic. Dokážete si představit nic? Já tedy ne. I pouhá myšlenka je něco. Všechno kolem nás je energie, která se jen různě transformuje.

Smrt je transformace našeho života. I ve chvíli, kdy jsme po smrti, žijeme. Jen měníme svoji živoucí podobu do něčeho nového. Smrt není ani konec, ani začátek, je to jen další křižovatka na naší cestě životem.

Co vlastně znamená, že se energie transformuje do jiné reality? Znamená to, že veškeré problémy, veškeré radosti, všechny naše lásky i strasti a všichni lidé změní svoji podobu. Proto nikdo ve skutečnosti nezemře. Každá věc či každý člověk, který v nás kdy cokoliv zanechal, nikdy neodejde. S nikým se neloučíme navždy, neboť nemůžeme utéct sami od sebe.

Realita je v nás samých


Prožíváme život, který nás něco učí. Přijímáme poselství. Do našeho života jsme se dostali proto, abychom si z něj něco vzali a něco se naučili. Naše realita, všechno co si myslíte i vidíte, je uzpůsobená k tomu, abyste prožili život, ze kterého si něco vezmete. Nějakou duchovní pravdu, kterou jste tolik hledali.

Smrt je tedy pouze změna energie. Možná se někdo domnívá, že v okamžiku smrti získáme veškeré odpovědi na všechny otázky, které jsme si kdy položili. Smrt ale není poskytovatelkou odpovědí. To, co nám poskytuje odpovědi, je právě náš život díky našim zkušenostem, pocitům a víře. Smrt je sice změna energie, ale život je cesta napříč všemi formami, které zažíváme.

Naše duše je nesmrtelná, jen prochází různými formami. Představte si, že po smrti naleznete obrovskou knihovnu, která nikde nekončí, ani nikde nezačíná. A v policích této knihovny bude nekonečné kvantum knih. Vaše duše prochází mezi regály a zažívá příběhy všech těch knih, které si zrovna vybere. Možná se z nich poučí, možná ne. Jisté ale je, že nikdy nepřestane číst. Může jen měnit knihy, postupovat na další kapitoly, číst to samé dokola... 

My sami jsme vesmírná energie. Hmota je ztělesněná energie, vidíme ji skrze naše smysly, stejně jako náš vlastní život. 

Reinkarnace, Boží soudy nebo karmické zákony


Především je třeba říct, že veškeré zákony, kromě těch přírodních, si tvoříme my sami. Po smrti nejsou žádné soudy, pokud je my sami nevyneseme. Není zde nebe nebo peklo, pokud si tato místa my sami nestvoříme. A stejně tak je to i na Zemi.

Dostanou lidé po smrti přesně to, co si zaslouží?  Ano, neboť si zasloužíme přesně to, jak se sebou zacházíme. Nebude nás soudit nikdo jiný, neexistují žádné karmické zákony, protože my sami si tvoříme meze a pravidla. My sami jsme svými soudci. 

Je ovšem důležité dodat, že chaos nebo nevyřešené problémy, které v tomto životě zakusíme, nemůže zmizet, jen tak se vypařit. Mění společně s námi svoji podobu, neboť nemůžeme utéci od problémů, které jsou uvnitř nás. Můžeme utíkat z míst, která nám jsou nepříjemná, nikdy ale neutečeme sami před sebou. Náš poslední soud bude soud s námi samými, a hlavně, nebude poslední. Jsme strůjci své reality.

Co se týká reinkarnace, dalo by se říci, že se jí má filozofie hodně dotýká, akorát že reinkarnace je obecně brána jako soustava životů – minulých i budoucích. Můj výklad je založený na tom, že žijeme pouze jediný život, jen měníme jeho formy. Naše duše pokračuje v prožívání svého – jediného – života, nicméně za svůj život se mnohokrát změníme a projdeme nesčetnými příběhy.

Žijeme svůj jediný život, prožijme ho proto šťastně a přijímejme ovoce poznání, které nám nabízí. Jak říká profesor Brumbál v příbězích o Harry Potterovi, nelitujme mrtvé; litujme živé, a především ty, kteří žijí bez lásky.

A nezapomeňte, na konci každého tunelu je světlo. V knize života dopadne nakonec všechno dobře jako v pohádkách pro děti, a pokud ne, pak jsme ještě jednoduše nedopsali poslední řádek. Smrt není zlá, i když si myslíme, že nám něco bere. Všechno, co máme, stejně jednoho dne rozdáme, a pokud něco upřímně rozdáváme, vždy rozdáváme jen sami ze sebe.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

0 Comments:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.