sobota 9. září 2017

Patero základních otázek a odpovědí o vesmíru


Jak možná tušíte, přemýšlení nad vesmírem je moje oblíbená a častá aktivita. Každého, kdo je alespoň zčásti filozofem, nejspíš fascinuje pohled na hvězdnou oblohu a její tajemství. O záhadách vesmíru už existuje článek o mimozemských civilizacích, ještě jsem ale kupodivu nenapsal článek o samotném vesmíru. Zde je sedmero otázek, nad kterými opakovaně přemýšlím před usínáním.


Jak vznikl vesmír?


Jedna ze základních otázek, které si můžeme položit, je přesně ta o stvoření vesmíru. Lidé dodnes nedokážou s určitostí vysvětlit, jak vzniká život, natož podle jakých pravidel vznikl celý vesmír. Odpůrci jakéhokoli kreacionismu (tedy směru, který říká, že vesmír byl stvořený nějakou vyšší inteligentní silou) tvrdí, že vesmír vznikl zhruba před 4,6 miliardami let, kdy se začaly gravitační síly v oblaku mezihvězdného prachu shlukovat a vytvořily neuvěřitelně hustou kouli, která vybuchla, načež vznikl tzv. velký třesk.

Faktem ale je, že nikdo nedokáže vysvětlit, kde se náhle vzalo takové množství hmoty, ani kde se vzaly pravidla, podle nichž by se měla hmota rozrůstat a utvářet. Pokud se ve vesmíru stvořil život a naše planeta, která je obydlena "inteligentními" bytostmi, není pak logické, že to, co dokázalo něco takového stvořit, musí být také inteligentní? Každá akce má svou reakci, každá akce má také svou příčinu – z nějaké příčiny tedy pravděpodobně vznikl i náš vesmír.

Teď to vypadá jako jasná obhajoba kreacionismu, tedy že vše vzniklo z vůle nějaké inteligentní síly – pravděpodobně Boha. Asi to tak je, neboť kdyby byla pravda, že se svět vyvinul podle různých vědeckých teorií a náš život pomocí darwinismu, pořád by to znamenalo, že svět hraje podle určitých inteligentních pravidel, které nezískal jen tak a které ho drží pohromadě.

Náš svět je příliš dokonalý a matematicky přesný, než aby vznikl na základě nahodilosti.

Když zajdu ale ještě do hlubších úvah, co když vesmír vlastně nikdy nevznikl? Co když ho nikdo nestvořil? Mohl tu být neustále, věčný a nekonečný. Jako neustálá soustava velkých třesků, nebo dokonce jako nekonečná soustava vesmírů, kde existují všechny naše alternativní reality, k čemuž skutečně dochází dnešní kvantová fyzika. Pokud vás toto téma zajímá, přečtěte si také můj článek o panteismu.

Jak veliký je vesmír?


Je nám vkládáno do hlav, že vesmír je stále ve fázi rozrůstání se, je tedy svým způsobem nekonečný. Jak by vypadala hranice vesmíru, a co by bylo za ní? Dokážete si představit velkou zeď, za kterou by nic nebylo, a kdo by takovou zeď postavil?

Tvrzení zvané Occamova břitva tvrdí, že nejlepší je upřednostňovat nejméně komplikované vysvětlení. V tomto případě je nejjednodušším vysvětlením to, že vesmír zkrátka nikde nekončí. Jestliže se podle vědců rozrůstá, kam by se rozrůstal? Do jiného vesmíru, jiného místa, nicoty nebo jiné reality? I kdyby něco z toho byla pravda, byla by to stále jen další část vesmíru (nebo nějakého nadvesmíru), takže by se vesmír rozrůstal sám do sebe.

Vesmír by mohl být něco jako perpetuum mobile. Místo, kam se místo rozprostírá, je pořád jen to samé místo. Ta stejná energie, která se různorodým způsobem transformuje. Je zajímavé přemýšlet nad vesmírem jako nad něčím, co funguje samo o sobě.

Proč vesmír existuje?


Ptali jste se někdy, proč vlastně existuje všechno, co vnímáte? Já si tuto otázku pokládám opakovaně. Souvisí to s tématem, jaký je smysl života nebo proč se nám dějí určité události, kterým nerozumíme. Nevěřím příliš tomu, že by se mezi mými čtenáři našel někdo, kdo by vnímal existenci a smysl vesmíru jako něco, co je tu jen tak, pro nic za nic.

Možná, že vesmír vznikl právě kvůli vám. Říkají vám, že nejste středem vesmíru, ale možná že tak trochu ano. Vaše tělo, vaše mysl a vaše vnímání se zrodilo v této realitě – to lze těžko popřít, už i René Descartes řekl slavnou větu: "myslím, tedy jsem", kterou se snažil dokázat, že skutečně existujeme. Pokud tedy žijeme v realitě, která je filtrovaná naším vnímáním vesmíru, znamená to, že žijeme ve svém vlastním světě, který nikdo jiný neprožívá.

Vytvořili jsme si tedy realitu uzpůsobenou k našemu poznání a k našemu prožívání. Proto možná vesmír existuje právě díky nám samým.

Buď to, anebo jsou hvězdy dírky naší krabice, abychom mohli dýchat, anebo jsme jen figurkami v počítačové simulaci, žijeme ve virtuální realitě, jsme mravenci v něčí zahrádce, nebo kvantum jiných možných variant. Osobně si ale myslím, že vesmír vznikl proto, aby se v něm realizovaly nějaké činy.

Jsme ve vesmíru sami?


Už jsem na toto téma napsal samostatný článek, v dnešním článku o otázkách ohledně vesmíru ale tohle téma také vynechat nemohu. Nebudu se tedy rozepisovat tolik jako v tom předešlém, a shrnul bych svou víru do jedné věty: "Kdybychom byli ve vesmíru sami, bylo by to plýtvání místem."

Co o vesmíru ještě nevíme?


Lidstvo už dokázalo přistát na Měsíci, pomocí Hubbleova teleskopu jsme objevili planety, hvězdy a galaxie, vysvětlili nespočet fyzikálních zákonů, ale zároveň se objevují neustále nová a nová tajemství. Ať už je to například funkce černých děr, temné hmoty a temné energie, co je přesně ve středu galaxie, proč se točí tělesa různými směry... ať je to cokoliv, vesmír má nekonečné množství tajemství, a proto by to byl také nekonečný výčet. 

Nerozumíme mnoha věcem, které se dějí na naší planetě, a už chceme porozumět věcem mimo ni.

Jako vždy vám mohu sdělit akorát své vlastní úvahy. Vlastně už ani nevím, co víc bych vám mohl o vesmíru napsat. Ne že by nebylo, o čem mluvit, ale tohle téma je natolik obsáhlé, jako bych měl popisovat celý svět. Mohl bych mluvit, že na Zemi roste tráva zelená, ale jinde je také tráva žlutá, modrá, průhledná, anebo tam roste něco úplně jiného. Pokud je vesmír nekončící, byl by nekončící i tento článek.

Takže abych byl upřímný, o vesmíru jsem moc odpovědí neulovil. Avšak není tomu proto, že by byl nad rámec naší představivosti, ale protože už mě nenapadají žádné další otázky. Bez otázky není odpovědi. Jednu věc však říkám z naprostého přesvědčení – ať už je vesmír, jaký je, vždy je v něm dostatek místa pro splnění našich největších snů. 

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

6 komentářů:

  1. Ta poslední věta: "ať už je vesmír, jaký je, vždy je v něm dostatek místa pro splnění našich největších snů. " mne dojala.

    Všechno jsou to zajímavé teorie. Bohužel jsou to jenom teorie, nikoliv fakta. Každý si může udělat vlastní obrázek, jak vznikl vesmír, jak velký je vesmír, ale pravdou je, že se holého faktu v současné době nedočkáme. Já však věřím, že až lidstvo bude moci létat do vesmíru a prozkoumávat jej podrobněji, lidstvo na odpovědi k těmto otázkám nakonec dojde. My - naše generace - si o tom momentálně může nechat jen zdát.

    Ale souhlasím s tebou. Ve vesmíru se skrývá tolik tajemství, tolik dobrodružství, že by to dostatečně nasytilo lidskou zvědavost a touhu po poznání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V určité fázi svého života jsem už došel k tomu, že všechno, čemu jako lidé věříme, mohou být jen teorie. Napsal jsem už o tom kdysi jeden článek o tom, jaká je pravda. Že všechno může být zpochybnitelné, a proto se o tom dá tolik filozofovat! :-) Stejně jako Ty věřím, že lidstvo toho ještě hodně objeví, ale i když nechci znít příliš skepticky, myslím, že některé otázky jsou prostě určené možná jen naší vlastní víře.

      Zdraví Jerry!

      Vymazat
  2. Pokud jde o abiogenezi, k tomuhle tématu celkem slušně přispěla i dvojice českých vědců. Základními možnostmi jsou buď dopad mikroorganismů na meteoritu v době utváření Země, nebo tzv. zárodečná polévka, tedy vývoj na místě. Dopad meteoritu je reálný, ale vlastně to jen přesouvá problém jinam, protože to vede k otázce, kde to nabral ten šutr.
    Zárodečná polévka je soubor chemických sloučenin, které byly v počátku zrodu Země podle dostupných výzkumů přítomny a obsahovaly i koktejl aminokyselin potřebných pro vznik života. Tohle všechno pak potřebovalo jen pořádnou dávku vnější energie a teploty, což mohl klidně způsobit zase dopad meteoritu. Před pár lety to bylo celkem podrobně v HydeParku civilizce, jehož hosty byli právě tito vědci.
    Pokud jde o samotný vznik vesmíru, tam jednoduše nemáme data protože jde o singularitu, kde neplatí normální stav věcí.

    Velikost vesmíru. Doporučuji v tomhle směru Alexandra Koyrého Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru. On je rozdíl v tom, jestli je nekonečný (nemá hranice ani omezení) nebo nevymezený - tedy rozpíná se v nám neznámém prostoru, který nejsme schopni plně obsáhnout, jen vnímáme onen proces, stejně jako u evoluce.

    Smysl vesmíru? Asi tě zklamu, ale je to stejný jako se světem - ani jedno nemá negativní nebo pozitivní náboj, nesnaží se někomu uškodit nebo ublížit, prostě se to chová podle určitejch zákonitostí a to je všechno, veškerý smysl vychází pouze z lidského vnímání.. Jak to řekl David Kirš: "Svět není ani zlý, ani dobrý, svět prostě je." Veškerý snahy dát mu nějaký vyšší smysl nebo najít v něm řád jsou jen projevem člověka - jeho víra těm věcem přikládá váhu.
    Možná krátký úryvek z filmového Otce Prasátek:

    Zuzanka: "Takže tvrdíš, že lidé vytvářejí fantazie, aby byl život snesitelnější?"
    Smrť: "NE, LIDÉ VYTVÁŘEJÍ FANTAZIE, ABY BYLI LIDMI. ABY SE UDRŽELI V MÍSTĚ, KDE SE PADAJÍCÍ ANDĚL SETKÁVÁ SE STOUPAJÍCÍ OPICÍ."
    Zuzanka: "S Otci Prasátek, Vílami Zubničkami a tak?"
    Smrť: "ANO, TO JE TRÉNINK. MUSÍŠ ZAČÍT TĚMI MALÝMI NEPRAVDAMI, ABYS UVĚŘILA TĚM VELKÝM."
    Zuzanka: "Jako třeba?"
    Smrť: "ŘÁD, MILOSRDENSTVÍ, PRAVDA A TAK."
    Zuzanka: "Ale to je něco úplně jiného."
    Smrť: "MYSLÍŠ? TAK ROZEMEL VESMÍR NA NEJJEMNĚJŠÍ PRACH A PŘESIJ HO PŘES NEJJEMNĚJŠÍ SÍTO A PAK MI UKAŽ JEDINOU MOLEKULU SPRAVEDLNOSTI A JEDINÝ ATOM MILOSRDENSTVÍ. A PŘESTO JEDNÁTE, JAKO KDYBY VE VESMÍRU EXISTOVALA NĚJAKÁ SPRÁVNOST, NĚJAKÝ UNIVERZÁLNÍ ŘÁD, PODLE KTERÉHO SE DÁ SOUDIT."
    Zuzanka: "Ale když tohle neexistuje, jaký to má pak smysl?"
    Smrť: "MUSÍŠ VEŘIT VĚCEM, KTERÉ NEJSOU SKUTEČNÉ. JAK JINAK BY SE SKUTEČNÝMI MOHLY STÁT?"

    Jsme tu sami? Pochybuju...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, děkuji za úžasný informativní příspěvek! :-)
      Myslím, že jsem zrovna tenhle díl HydeParku viděl, taková témata mě vždycky zajímala, a proto o nich také píšu. Zaujala mě i ta zmínka o singularitě, kde neplatí normální stav věci, ale i přesto to prostě nějak muselo fungovat, což je vážně záhadné. I ta nekonečnost, nebo jak píšete nevymezenost, nějak si prostě nedovedu představit ono vesmírné omezení, ani tomu nemohu uvěřit, což samozřejmě vůbec neznamená, že to tak nemusí být – většinu těchto otázek vnímáme pouze skrze naši víru nebo vnímání, smysl všemu dáváme my sami, protože nic ve skutečnosti žádný smysl zřejmě vůbec mít nemusí (samo o sobě, vše je v tomto ohledu nicméně relativní k našemu vnímání, čímž to již smysl dostává nebo případně onen negativní či pozitivní náboj).
      Jinak skvělý úryvek! Děkuji za něj, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat
    2. Osobně si myslím, že zrovna ten moment singularity bude lidem uzavřen jednoduše kvůli naší pozici - vesmír je systém vycházející z té singularity a zatím nejsme schopni se dostat mimo jeho hranice.
      Pokud jde o tu nevymezenost, představ si, že spíš v neznámém terénu a probudí tě spuštění dýmovnice. Jen co otevřeš oči, všude kolem tebe je kouř, takže nevidíš na krok. Ten oblak se rozšiřuje a zaplňuje rozpínáním prostor, u kterého ty nevíš, jak je velký, vidíš jen ten kouř. Tápeš kolem sebe a nacházíš nějaký překážky a postupně se ti zpřesňuje okolí, ale pohybuješ se v prostoru, který je pro tebe v tu chvíli nevymezený. Takhle nějak to může být s vesmírem, protože opět - jsme uvnitř toho systému a nemůžeme se na něj podívat zvenku.
      Základní průser u všech těhle otázek a momentů je skutečnost, že nemáme žádný jiný vesmír na srovnání s tím naším, tohle je prostě zatím jediná dostupná verze:-)

      Vymazat
    3. No, to je další zajímavá perspektiva. V tom přirovnání s kouřem, třebaže je nejspíš dost trefné, mě ale pořád hlodá ta otázka, kam se ten kouř rozšiřuje, případně kdyby narazil na omezení, tak zdali by se třeba začal můj známý prostor tím kouřem zhušťovat, nebo by se prostě nějak vypařil. Ale to už bych se v tom asi zase ztrácel a vlastně už bych narazil i na otázku zániku celého vesmíru – vyhasnout, shořet, smrsknout se... a ještě zdali by se ten proces opakoval. Další a další otázky, což je trochu šílené, ale to mám zároveň na tomhle filozofování opravdu rád.
      Ale ještě si neodpustím k té jediné dostupné verzi vesmíru – i kdyby existovaly další verze, dimenze apod., byla by to jakási soustava vesmírů, která by pravděpodobně musela fungovat v rámci nějakého nadvesmíru, čímž by se jen přesunula otázka o fungování našeho vesmíru na nějaký hierarchicky výše postavený celek podobně jako u té otázky, kde by se vzal život, kdyby vznikl na onom šutru, který sem dopadl. :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.