pátek 11. srpna 2017

Slyší někdo naše přání nebo modlitby?


Věříte na nějaké vyšší síly, které by poslouchaly vaše modlitby nebo přání? Ke komu vlastně člověk mluví, když si něco přeje z celého srdce, když chce někoho ochraňovat nebo když žádá o nějakou nadpozemskou pomoc?

Víra v něco nadpozemského


Vše, na co myslíme a co děláme, je závislé na naší víře. Můžeme věřit v kouzla, ve strašidla, v Boha, v dobro či zlo, ve spravedlnost nebo nespravedlnost, ve vinu nebo nevinu... ale nakonec to vždy budou jen přesvědčení, která vycházejí z nás samých. Náš svět vnímáme subjektivně, a proto i myšlenky na něco nadpozemského vychází pouze z nás. 

Když se ale podíváte na svět z jiné perspektivy, můžete zjistit, že svět je už zázračný sám o sobě. Jsou lidé, kteří se dokážou radovat z maličkostí, i ti, kteří si neustále jen stěžují. Svůj svět můžete buď obdivovat a považovat jej za jeden velký zázrak, který je hodno oslavy, anebo můžete upadnout do stereotypního vnímání, dívat se na svět očima běžnosti, kdy je vše okolo jedna velká samozřejmost.

Někdo se dívá na vycházející slunce s nadšením a někdo si ho v tom spěchu ani nevšimne.

Hledáme člověka, který by nás miloval. Chceme mít kolem sebe někoho, kdo si nás bude vážit, kdo nás bude mít rád, komu se budeme smět svěřit, s kým budeme dělat vše, na co si vzpomeneme a kdo bude stát vždy na naší straně. Nakonec zjistíme, že člověk, na kterého se můžeme vždy spolehnout, jsme my sami. Nikdo jiný za nás nezahraje naši sonátu.

Kdo tedy vyslyší naše modlitby


Jediný, kdo vyslýchá naše modlitby, jsme my sami, a jediný, kdo si je může splnit, jsme také my sami. Víra sama o sobě nestačí, musí se vždy pojit s něčím dalším. Svažte vaši víru se svými schopnostmi, protože musíte především věřit ve své schopnosti, že něco dokážete, a něco začnete pro své sny dělat.

Pokud se spoléháte na sebe a přijmete zodpovědnost za svůj život, tak už nic jiného nepotřebujete. To neznamená, že jste na tíhu světa sami – z lidí okolo sebe můžete udělat poutníky, kteří vám ve vaší cestě pomáhají, mohou to být přátelé, učitelé, životní protějšci i nepřátelé (protože všichni lidé do našeho života vstupují proto, aby nás něco naučili a někam nás nasměrovali). 

V konečném důsledku ale za nás nikdo jiný život neprožije, proto vyslýchejte své modlitby a dělejte vše proto, abyste si je splnili – život je příliš krátký na to, abychom čekali, že se sny splní sami nebo je za nás někdo vyplní.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.  

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.