sobota 5. srpna 2017

Co způsobuje vaše nemoci a jak jim předcházet


Jak souvisí vaše zdraví s vaší životní filozofií? Možná se budete divit, ale velmi. Nemoci jsou totiž výsledkem nejen našeho chování, ale především myšlení. Váš pohled na svět, vaše osobní filozofie, je to, co ovládá také vaše zdraví, protože příčiny nemocí vycházejí z toho, jak uvažujeme. Jak se říká – ve zdravém těle zdravý duch! Dnes jsem tedy sepsal článek o tom, co způsobuje naše nemoci. 

Co je to vlastně nemoc?

Doktoři považují za nemoc stav, který se nějak vymyká normám a který člověka určitým způsobem omezuje nebo je pro něj nebezpečný. Fyzické nemoci jsou jasně rozpoznatelné, protože cítíme, že nás něco bolí nebo se tělo hlásí o pozornost. Zato ty psychické už se rozeznávají hůře, protože psychika každého z nás je jiná. Pro někoho může být smutek přechodnou přirozenou emocí, pro někoho může znamenat deprese.

Co způsobuje naše nemoci?

Jsem přesvědčený, že každá nemoc vzniká v naší mysli. Dlouhodobé negativní emoce – stres, strach, starosti, smutek, vztek, vina nebo cokoliv, co nás svírá – prostě nemůže přinést nic dobrého do našeho fyzického stavu. Všechny nemoci si způsobujeme sami a vždy to začíná nějakým psychickým spouštěčem. Pokud nepřebereme odpovědnost za naše myšlení a péči o své tělo, pak budeme vždycky jen oběťmi.

Jak moc ovlivňuje náš duševní stav náš fyzický stav?

Duševní stav člověka je nejen silně svázaný s tím, jestli onemocníme, ale dokonce je silně svázaný i s tím, jakou nemocí zrovna onemocníme. Pokud se o tohle téma zajímáte hlouběji, určitě vám neunikla kniha od Louise L. Hay, která nese název Miluj svůj život. Autorka v ní vysvětluje, jaké konkrétní emoce způsobují různé nemoci. 
Většina z nás se nestará o své tělo, dokud nezačne být něco v nepořádku. Tělo se často hlásí o pozornost, když se mu něco nelíbí, a to je chvíle, kdy se náš duševní stav začne projevovat na fyzickém těle.

Jsou nemoci Božím trestem? Jak moc bychom měli bojovat s nemocemi?

Neexistuje něco jako Boží tresty, i když se to tak často nemusí zdát. Někdy se nám zdá, že onemocní lidé, kteří si to nezaslouží, ale vidíme skutečně do jejich životního stylu, do jejich hlavy? Nejsem zastáncem fráze "bojovat s nemocí", protože samotné slovo "boj" má negativní nádech. Nemoc by se měla brát jako příležitost, kdy si člověk uvědomuje cenu zdraví a života. Vítězství není o tom štvát se za výhrou, někoho porazit a zničit – vítězství je tom být šťastný, a i když se to nezdá, šťastní můžeme být i během nemoci. 
Věřte tomu, že vaše šťastné, pozitivní, emoce, nechají odplout vaše nemoci mnohem snáze, než když se vztekem bojujete. Jde o to, jakým způsobem reagujete na to, že se musíte léčit.

Jak se tedy vyléčit?

Jsou nemoci, které jsme si způsobili nezdravými návyky – kouřením, špatnou životosprávou, nedostatkem pohybu, nezdravou stravou... věřím, že u nich tělo jasně dává najevo, co je způsobuje a co bychom měli dělat, abychom je odstranili. Nemoci vzniklé z psychiky jdou změnit pouze tím, že změníme své vlastní myšlení. Že zahodíme všechnu tu negaci počínaje sebeobviňováním, nevírou v sebe samé, a vztekem, nenávistí a strachem konče. Věřím tomu, že tělo je dost silné na to, aby se vyléčilo samo, není ale všemocné. Potřebuje naši pomoc, potřebuje náš pozitivní přístup, který nic neblokuje.
Problémem dnešní medicíny je to, že se snaží vymanit příznaky místo příčin.

Proč existují handicapovaní lidé? Proč se někdo narodil nemocný?

A pak jsou ti, jejichž nemoci jsou genetické nebo se s nimi narodili – o takových lidem říkám, že jsou to lidé s jiným posláním. Lidé, kteří jsou handicapovaní nebo jsou postižení důsledkem nějakého úrazu, nejsou ve své podstatě nemocní. Jsou to lidé s jiným posláním – každý má svoje poslání uzpůsobené tak, aby to jeho tělo i mysl dokázaly zvládnout. Nikdo není ve skutečnosti omezený, dokud tomu nezačne věřit, zaměřovat se na to. Duše je neomezená a dokáže se radovat v jakémkoli případě, v jakémkoli těle.

Proč se lidé rodí s nějakou odchylkou, rasou, vzhledem, sexuální orientací...?

Věřím tomu, že naše tělo je nástrojem našich myšlenek. Chce být přijímáno a milováno takové, jaké je. Chce na sebe upozorňovat a být milováno za to, že dokáže projevovat život. Je to jen teorie, ale podle mě jsme si všechny genetické informace vybrali ještě předtím, než jsme se narodili, abychom mohli vyjádřit své pravé já a naučili se v něm žít. 
Narodili jsme se tak, jak jsme se narodili, abychom slýchali upozornění našeho těla a našli v něm vyrovnanost. Nevěřím na náhody – vše, co je v našem životě "předurčeno" jsme si vybrali tak, abychom se naučili to, co se tu naučit máme. 

Jaké je naše poslání? Náš smysl života?

Ironie je v tom, že život vlastně smysl nemá. Nikdo nám ho nikdy neřekne. Jen my sami si ho můžeme určit. Nicméně, v souvislosti se zdravím a nemocí, si myslím, že smysl života je veskrze duchovní a nezáleží na tom, v jaké tělesné schránce jsme se narodili.

Proč lidé trpí bolestí?

To, že nás něco bolí, nebo to, že nám připadá, že jsme omezení, neznamená, že musíme trpět. To, že někdo trpí, je zakořeněno v jeho přístupu k bolesti, nikoli v bolesti samotné. Můžete se těšit z bolesti při trhání zubů, protože víte, že se vám uleví. Můžete se těšit z porodní bolesti. Můžete být smutní z toho, že někdo zemřel, ale váš zármutek vám uleví. Jde o to, jak k věcem ve vašem životě přistupujete.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

0 komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.